Prolog ITVS

21. června 2010 v 20:31 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
dalsi povidka.. :D tak si ji uzijte.. :D

Isabell:
Už vím, co jsem a co dokážu. Jenže, stale si musím klást jednu a tu samou otázku: proč já? Co jsem udělala, že zrovna já musím mít takovou zodpovědnost. Neříkám, je to zábava, nakopat nějakému individuu prdel, ale mohlo by to zůstat jen u toho, ne? Ještě, že mám Angelu a Mika a svého krásného a milého, ale přísného pozorovatele. Nevím, co bych si bez nich počala. Představa, že bych neměla nikoho, komu bych si nemohla postěžovat, že se ti dementi množí jako paraziti.
Teď se ale nemůžu zaměstnávat těmito myšlenkami, čeká mě totiž důležitý úkol. Jeden hajzlík, mimochodem je strašně silný a mám pocit, že i neporazitelný, se usídlil poblíž mého milovaného města a ohrožuje moje nejmilovanější. Chce totiž na svět povolat všechno zlo, které kdy existovalo, což obnáší spoustu smradlavých mrtvol, který budou chtít zlikvidovat pár desítek měst, aby neměly hlad a nevypadaly tak hnusně. Prostě hrůza. Jako by si na to nemohl vybrat lepší dobu. Jo, kdyby se stavil tak za 100 let, tak klidně, to už stejně budu pod kytičkami, ale ne, pán si musel vybrat moje století. Jenže to neměl, jelikož já ho odsud vykopu, ať se mu to líbí nebo ne. Na moje město si nikdo chodící páchnoucí mrtvoly posílat nebude.
Ale, asi bych měla podotknout, že v tom nejsem sama. Po mém boku jde i pár "lidí", kteří mi s tím rádi pomůžou. Kdo by to byl na začátku řekl, že to takhle dopadne? Já teda ne. Ale stejně jim nezapomenu tu spoustu zlámaných nehtů a roztrhaných triček a zašívaných ran. To teda ne. Ale i přes to všechno, jsem ráda, že mi teď pomáhají. I když naše nenávist je stále vysoká, máme stejný cíl - zneškodnit nepřítele, který chce zlikvidovat naše město. A to my jen tak nedovolíme. My ne.
Už jsme blízko, cítím toho parchanta, smrdí ještě hůř, než moji spolubojovníci a to je co říct. Měl by se pomodlit a připravit na svůj konec. Z tohohle totiž nevyvázne živý, i když on už je mrtvý. Zkrátka, už se nikdy neukáže na tomhle světě. Nikdy! I kdybych to sama neměla přežít, tak on po téhle zemi chodit nebude.
Stejně je tady ale něco vtipného, nikdy bych totiž nevěřila, že se z mého obyčejného, nudného života vyvrbí život přemožitelky. A to jenom kvůli tomu hnusnému upírovi, který mě chtěl vysát, když jsem šla z party. Hnusák jeden, to nemohl přijít někdy jindy nebo radši vůbec. Nemusel se kvůli mně obtěžovat, jenže to on asi rád. Po tom, co jsem zjistila, kdo jsem, se můj život rapidně změnil a komu za to vděčím? Jednomu debilovi, co si říkal upír.
Jo, kdybych tenkrát poslechla a nešla na tu party, třeba by se to ani nestalo. Třeba bych měla úplně normální pubertální život, bez upírů, bez všemožného zla. Třeba bych nikdy nemusela jít na rozhodující bitvu. Třeba bych mohla v klidu žít a myslet si, že svět je krásný a bez zla. Třeba bych měla milého a krásného kluka, který by mě miloval a já bych milovala jeho. Jenže tady je ten jeden zádrhel - to slůvko "třeba".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama