9. díl UD

21. června 2010 v 20:15 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
Uz i Alice bude v obraze... :D


Hned, jak skončila hodina, jsem vystartovala pryč ze třídy, ale Alici jsem stejně neutekla.
"Hej, Isabell, kam tak ženeš?"
"Nikam, domů. Jdeš teda k nám?"
"Jasně, a asi se svezu s tebou, jestli to nevadí."
"Klidně." Nastoupili jsme do mého auta a rozjeli jsme se ke mně domů. Jakmile jsem zaparkovala a vystoupila, Alice už spustila.
"Tak, jak to teda dopadlo?"
"No, jak asi. Trochu jsem na něj vyjela. Trochu víc. Možná hodně, jelikož jsem se chovala úplně jinak, než normální člověk." Jakmile jsem to dořekla, Alice na mě zůstala vyjeveně zírat.
"Jako normální člověk? Isabell, co se to tady děje?"
"Víš co, já ti uvařím čaj a řeknu ti to." Sice se zatvářila, jako by měla chodit v teplákách po městě, ale přijmula to. Dala jsem uvařit vodu, do dvou hrnečků jsem dala čaj, pak jsem to zalila a postavila jsem to před Alici. Ta se na to zhnuseně podívala a usrkla si. Když se ale podívala na mě, ten čaj, co měla v puse, vyprskla. Ukázala jsem se jí totiž jako upír.
"Co-co-co to je? Co to má znamenat?"
"Ježiši Alice, za prvé, nemusíš se přemáhat a ten čaj pít a za druhé, jsem z půlky to, co ty, upír. Akorát, že já jsem nebyla stvořena tak jako ty, ale narodila jsem se lidské ženě a mým biologickým otcem je upír." Když jsem to dořekla, před Alicí jsem se zase změnila na člověka, takže se mi ty prasklinky začali ztrácet a oči tmavnout, nehty zkracovat. Alice furt seděla jak opařená, takže jsem s ní zatřásla.
"Alice, prober se. Upír volá upíra." Rychle zamrkala a usmála se na mě.
"Tak už to konečně chápu, to, proč máš chladnější ruce než ostatní, jak jsi dokázala ty popelnice dostat až k nám k domu, proč jsi se mnou vydržela bez problémů až do zavíračky a nebyla jsi po celodenním nakupování zmožená. To je super, sice jsem doufala, že budu mít lidskou kámošku, ale poloupírka je mnohem lepší, aspoň toho víc vydržíš." Musela jsem se tomu smát. Jak ze sebe najednou chrlila ta slova, jako by byla na soutěži, kdo to řekne nejrychleji. Pak, aniž bych to stihla zaregistrovat, vysela mi kolem krku. Z posledních sil jsem jí řekla.
"Alice, to, že jsem poloupír neznamená, že jsem nezranitelná. Koluje ve mně krev a taky mě spousta věcí bolí. Což obnáší i tvé obejmutí ala gorilí stisk." Ta se jen zasmála a pustila mě.
"Takže, Edward očividně ví, že jsi poloupír." Přikývla jsem.
"No a co kdybychom to řekli i ostatním?"
"Mně to je celkem jedno. Stejně se to dřív nebo později dozví. Ale, možná bych je nechala ještě chvíli podusit, jestli ti to nevadí. Třeba Emmetovi bych to chtěla říct sama. Udělat na něj nějaký vtípek." Alice souhlasně pokývala hlavou.
"No jo, Isabell, to by ale obnášelo i to, aby Edward mlčel, jenže když se jedná o tebe, tak to tuplem neudělá."
"A kdybys mu řekla, že to je kvůli tobě, Alice? Aby to udělal pro svoji sestru?"
"No, tak to by šlo. A nebo mu pohrozím nákupy a půjde to hned." Zbytek odpoledne jsme si povídali o mé minulosti, o tom, jak se liším od ostatních upírů a co mě spojuje s lidmi. Ale dostali jsme se i k plánování vtípku na Emmeta.
"Alice, poraď mi, jak si mám z Emmeta vystřelit a přitom mu ukázat, že jsem upír?"
"Záleží na tom, jak hodně jsi silná."
"Tak v tom nebude problém, jelikož jsem jediná svého druhu a navíc upíří podstata se ve mně začala probouzet teprve před rokem, silná jsem dost. Tebe něco napadlo, viď?" Alice se jen šibalsky usmála a pokračovala.
"No, o Emmetovi se ví, že to je nejsilnější upír v naší povedený rodince. Tak co kdybys ho vyzvala na souboj v páce? Musela bys mu to ale nabídnout jako sázku, to neodmítne." No, tak to by šlo. To bude čumět, až zjistí, že mě neporazí.
"Ok, to by šlo. A kde to uspořádáme? Myslím, že nikde v mém nebo ve vašem domě, jelikož to bude rána až ho pošlu dolů. Nerada bych jeho rukou něco rozmlátila."
"No, tak co třeba v lese? Když jsem od tebe jednou běžela, viděla jsem tam takový menší palouček s pěkným masivním šutrákem. Bude tam dost místa pro diváky a pro poraženého,běsnícího Emmeta."
"Super. Tak já to Emmetovi ve středu navrhnu. A ty zpracuj Edwarda, aby to nikomu nevyklopil." Když jsme doladili drobnosti, Alice se se mnou rozloučila a běžela svojí rychlostí domů. Já jsem si dala po tom náročném dni sprchu a šla jsem se mrknout na ty hnusný úkoly. Některé byly už na zítra, na ty jsem se vrhla jako první. Ten zbytek, co byl až na středu a dýl, jsem naházela do šuplíku. Pak jsem se šla s netbookem zavrtat do postele, jelikož jsem z dneška byla nějaká utahaná. Vypadá to, že Forks mě donutí spát skoro každý den. Pustila jsem si další díl The Vampire Diaries a napjatě jsem to sledovala. Ten díl byl vážně brutální. V jednu chvíli jsem měla chuť něco rozmlátit, jak jsem byla naštvaná na Katherin. Čůza jedna. Jen co to skončilo, usnula jsem jako malé dítě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama