6. díl ITVS

21. června 2010 v 20:39 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
v poradi 6. díl.. uzijte si ho..

Ráno, zase to otravné ráno. Vyhrabala jsem se z postele a ustlala jsem si. Pak jsem si ale všimla hodin, které ukazovaly 6 hodin ráno. Všichni démoni světa, za co mě trestáte, že jsem vzhůru takhle brzo? S brbláním jsem šla dolů do kuchyně, tam jsem si uvařila kafe a z ledničky jsem si vyndala jogurt. Hotové kafe a jogurt jsem si vzala do obýváku k televizi a pustila jsem si tam MTV. Jakmile jsem měla dojedeno, odnesla jsem nádobí do kuchyně, v obýváku jsem zesílila televizi tak, aby to vzbudilo i mrtvého a začala jsem tancovat na ty úžasné písničky. Během třetí písničky jsem k tomu i zavřela oči a dál jsem trsala jak smyslů zbavená. Pak jsem akorát zaslechla Sama nadávat na schodech a najednou mu srdce vynechalo. Prudce jsem otevřela oči a zadívala jsem se na něj. Čuměl na mě, jako kdyby mě viděl poprvé, div mu oči nevypadli z důlků. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě a zase zpátky jak nějakou šlapku.
"Rentgenování dokončeno? Nahoď si srdce a začni si na tohle zvykat. Když vstávám ráno tak brzo, budu si tady vybíjet energii," a svůdně jsem se na něj usmála, protože mě bavilo ho provokovat. Vždycky se nechal tak lehce vyvést z míry.
"Přemožitelka volá pozorovatele, vrať se nám." Furt nereagoval, takže jediný způsob, jak ho probrat, bylo políbit. Pomalu jsem k němu šla a začala jsem ho líbat s otevřenýma očima. Po chvilince mi začal polibky oplácet, takže jsem se od něj odtrhla.
"Resuscitace proběhla úspěšně, jak tak koukám."
"Jo, sorry, jsem se nějako zamyslel. A mimochodem, takovou resuscitaci si nechám líbit."
"No tak to si nezvykej, jasný?" Ublíženě se na mě podíval a pak dodal.
"Jo a abych nezapomněl, přišel jsem ti říct, abys to tady vypla a šla si trsat ten tvůj hříšnej tanec do tělocvičny. Rád bych se totiž vyspal, nejsem na tom tak dobře jako ty, že mi stačí pár hodinek spánku."
"A já myslela, že se ti to líbilo, když jsem tě musela vracet k životu. No, jak chceš, tvoje mínus to bude, ne moje," a odešla jsem se do svého pokoje převléct. Pak jsem se šla do koupelny trochu upravit na to moje tancování a už jsem si to mířila do tělocvičny s notebookem v ruce. Tam jsem si pustila svoje nejoblíbenější písničky na YouTube a pokračovala jsem tam, kde mě Sam vyrušil.
Asi po 2 hodinách tancování už mě to nebavilo, takže jsem udělala pozdrav slunce a šla jsem se projít po městě. Protože ale bylo teprve 9, moc lidí jsem nepotkala. Šla jsem zrovna tmavší uličkou, když se přede mnou najednou objevil upír. A sakra, pomyslela jsem si, co teď, co když si zlomím nehet a navíc nemám ani žádný dřevo, který bych mu bodla do srdce.
"Čusky upírku, můžeš chvilinku počkat? Hledám něco důležitýho. Slibuju, že to nebude trvat dlouho." Upír na mě čuměl, jakoby spadnul z višně, čehož jsem využila a začala jsem hledat něco dřevěného. Když jsem k němu byla akorát otočená zády, vrhnul se po mně a chtěl mě kousnout. Shodila jsem ho ze sebe a sladce jsem mu řekla.
"Ale upírku, já jsem ti říkala, aby jsi počkal, že tady něco hledám, takže mi tady přestaň ničit oblečení, stoupni si semhle, no sem a vydrž. Až to najdu, poznáš to," a pokračovala jsem v hledání. Naštěstí jsem za jednou popelnicí objevila obyčejnou tužku, takže jsem ji vzala, schovala jsem si ji za záda a šla jsem zpátky za upírem.
"No, už jsem to našla. A tvoje čekání bude náležitě odměněno," a bodla jsem mu tužku do srdce. Upír jenom vykulil oči a rozpadl se na prach.
Zkontrolovala jsem si oblečení a zjistila jsem, že je značně poničené. Na tričku jsem měla v místě pupíku trhanec a další trhanec byl na rukávu. Upravila jsem si tedy to tričko tak, aby to vypadalo jako účel a vyšla jsem z uličky. Vypadalo to, že slunce nás dneska nepotěší svojí přítomností, takže jsem se vydala k malému supermarketu, který byl odsud vzdálený jen kousek. Jakmile jsem vlezla do obchodu, u kasy
jsem poznala jednu holčinu, s kterou jsem si psala včera. Vypadala úplně stejně jako na té fotce. Šla jsem nakoupit, brala jsem hlavně čokoládu a lízátka a žvejky. Pak jsem s košíkem zamířila k pokladně, kterou obsluhovala Angela, myslím, že se tak jmenovala.
"Ahoj, nejsi ty náhodou Angela?" a usmála jsem se na ni.
"Ahoj, jo jsem, ale jak mě znáš? Jo, počkej, nepsali jsme si včera?"
"Uhodla jsi. Chodíš sem do školy?"
"Jo, chodím, budu chodit do 3. ročníku a ty?"
"Tak to je super, já tam totiž taky budu chodit. No tak aspoň tam budu někoho znát, protože už teď si připadám jako nějaká kuriozita tady v tom městě."
"To ti celkem věřím, sem se totiž moc lidí nestěhuje, spíš odsud stále někdo mizí. A když říkám mizí, tak to myslím doslova."
"Wow, že by nějaká záhada? No nic, budu muset letět. Tak zítra ve škole, ahoj,"
"Jasně, ahoj." Zaplatila jsem a vyšla jsem z obchodu. No, zdála se mi milá. Zdála se mi přátelská. Aspoň si budu moct s někým normálně povídat.
Zamířila jsem si to domů a jelikož jsem dneska ještě necvičila, pojala jsem to jako vytrvalostní běh. Doma jsem byla za chvilku a ani jsem nebyla moc udýchaná, což mě příjemně překvapilo. Ani jsem si nevšimla, kolik je, takže když jsem vlítla dovnitř, udivila mě vůně z kuchyně.
"To už je oběd?"
"Jasně, nějako ses nám v tom městě zasekla."
"Jo, trvalo by to kratší chvíli, kdybych toho trotla neprobodla obyčejnou tužkou, kterou jsem hledala asi 10 minut. A navíc mi zničil moje oblíbený tričko." Sam se na mě otočil a potěšeně mě sledoval.
"No, gratuluju, další upír je mimo hru, ale škoda, že jsem nedostal šanci mu poděkovat za tvůj novej vohoz."
"Neštvi mě nebo ti taky něco udělám."
"Tak to bys nezvládla. Já nejsem tak retardovanej jako upír, abych nevěděl, jak s tebou bojovat."
"Nefandi si tolik."
"Já si nefandím, je to holá pravda."
"Fajn, ty, já, za 10 minut v tělocvičně," a odešla jsem se nahoru převlíknout. Tašku s nákupem jsem si vzala nahoru, aby mi Sam náhodou nesežral moje oblíbený lízátka. Tam jsem to všechno hodila na postel, ani jsem se nepřevlíkla a šla jsem do tělocvičny. Přišla jsem tam dřív, než jsme byli domluveni, takže jsem se ještě mohla protáhnout. Když jsem byla akorát uprostřed strečinkové figury, někdo na mě zezadu skočil, ale podle smradu jsem poznala, že Sam to není. Strhla jsem ze sebe toho dotyčného a podívala jsem se na něj. Byl to upír. Tak to je vážně nevychovanost, vlézt si do cizího baráku, v kterém bydlí přemožitelka a vyrušit ji uprostřed přípravy na boj se svým pozorovatelem. Socan jeden.
"Hele, chlapečku, co si myslíš, že tady děláš?"
"Vraždím přemožitelku."
"Hahaha, dobrej vtip, ale trošku starej. Teď laskavě vypadni, jinak odsud ten smrad nevyvětrám ani do Vánoc." Upír se na mě podíval nenávistným pohledem a chtěl zaútočit, jenže já jsem byla rychlejší, sebrala jsem tyč, se kterou jsem chtěla bojovat se Samem, zlomila jsem ji vejpůl a vrhla jsem ji hrotem na upíra. Cink, cink, cink. Získáváte 50 bodů za srdce. Po upírovi se jenom zaprášilo.
V tu chvíli do místnosti vešel Sam...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TerezC TerezC | 25. srpna 2010 v 16:15 | Reagovat

nechtěla bys prosím přidat další kapitolu 8-)  8-) , mě se povídka strašně líbí, ale kapitoly nejsou :-(  :-(

2 trdlítko trdlítko | Web | 1. října 2010 v 18:18 | Reagovat

dáš prosím další kapitolku? tahle povídka se mi totiž moc líbí :) :-)

3 Kitty Kitty | 25. října 2010 v 20:50 | Reagovat

kdy bude další kapitola?? tahle povídka je mocinky krásná :-)  :-)

4 tamara tamara | 29. listopadu 2010 v 19:53 | Reagovat

prosím přidej další kapitolku :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama