5. díl UD

21. června 2010 v 19:25 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
Oddechovee..


Kolem 9 jsem to zapíchla a šla jsem ze sebe udělat "člověka". Na sebe jsem hodila kraťasy, tílko s bolerkem a na nohy conversky a šla jsem zamknout dům. Jakmile jsem vylezla ven, už tam na mě čekala Alice. Měla na sobě úžasné oblečení. Pár kousků bylo i z našeho společného nakupování.
"Ahojky Alice, jsi tu brzo." Usmála se na mě tím svým já-nic-já-muzikant úsměvem.
"To víš, Esme mě tady vyhodila, když si jela něco zařídit. Mám tady ten návrh na tvoji šatnu. Chceš ho vidět?" Aaah, super. Konečně budu mít šatnu a budu si moct vybalit to oblečení z kufru.
"Jasně, ukaž mi to." Podala mi flashku, tak jsem jí vrazila nedočkavě do netbooku a už jsem jenom valila oči. Ta šatna byla dokonalá.
"Alice, ta šatna je dokonalá. Esme je vážně kouzelnice. Takže, co pojedeme nakupovat?"
"No, říkala jsem si, že bychom mohli nakoupit barvu na malování a podlahu a pak se vrhnout na nábytek a samotné vybavení šatny. Vím, máš už nějaké oblečení z minula, ale uznej sama, že ho moc není." Tak to vážně měla pravdu, protože toho oblečení moc nebylo. A navíc, nemám ve zvyku nosit nějaký oblečení víckrát než 1 za měsíc, takže budou nákupy. Alice mě vytrhla ze zamyšlení.
"A ještě mě napadlo, že až budeme mít nakoupené vše potřebné, mohli bychom to hodit domů a pak se stavit pro moji sestřičku Rose, že by jela s námi nakupovat oblečení. Ona je taky takový shopaholik jako my." Takže bych poznala dalšího člena jejich rodinky. To je super, aspoň budu někoho znát v tomhle zapadákově a ve škole taky.
"Tak jo, to beru, ale pod jednou podmínkou." Zamyšleně se na mě podívala a já dodala.
"Pod podmínkou, že budeš řídit ty, jelikož do mého mazlíčka bychom se nevešli." Usmála se a jenom přikývla.
Jeli jsme do Port Angeles pro barvu a podlahu a nábytek. Tuhle cestu jsme jeli mým autem. Tam jsme vybrali barvu a podlahu podle Esmeiných návrhů a pak jsme šli pro nábytek. Ten jsme bez problémů sehnali a domluvili jsme se s vedoucím, že nám to zítra dovezou i s podlahou a barvou. Když jsme měli všechno zařízené, jeli jsme k nám. Tam jsme vystoupili a Alice zavolala Rose, aby pro nás přijela. Během čtvrt hodiny přijela Rose i se svým červeným kabrioletem. A když vystoupila, zůstala jsem stát a jenom jsem na ni koukala. Vypadala jako bohyně krásy.
"Ahojky, ty budeš Isabella, že? Já jsem Rosalie, ale říkej mi Rose."
"Ahoj Rose. Vážně ti to moc sluší." Musela jsem jí složit poklonu, jelikož vypadala vážně božsky.
"Děkuji. Tak, na co čekáme, jedeme ne?" Všechny jsme nastoupili do jejího auta a, dnes už po druhé, jsme vyrazili směr Port Angeles. Při cestě jsme si povídali a řešili jsme, co všechno musíme koupit do mé nové šatny. Rose jsem si vážně oblíbila, byla milá a usměvavá a taky blázen do nakupování.
V obchoďáku jsme vybrakovali snad všechny obchody. Holky mi furt strkaly nějaké oblečení do kabinky a já si ho zkoušela. Kufr auta jsme měli úplně narvaný převážně mými věcmi, ale Rose s Alicí si taky kupily něco nového. Během nákupů jsem se o nich dozvěděla spoustu věcí, například, že Rose chodí s Emmetem, tím vtipálkem z noci a Alice chodí s Jasperem. A pak, že mají ještě jednoho sourozence, Edwarda, ale ten je prý sám. Já jsem jim vyprávěla moji noční schůzku s Emmetem, to jak měl kulíšek a pak i náš rozhovor o tom, jak mě k nim pozval, kdybych byla sama včetně toho, že jsem úplně sama, jelikož se matka zastřelila a otce jsem nepoznala. Ovšem jedno jsem jim neřekla a to, že jsem poloupír. Už jsme zatáčeli na moji příjezdovou cestu, když Alice najednou zkoprněla a koukala do blba.
"Alice, děje se něco?" Jakmile jsem to dořekla, Rose zprudka dupla na brzdu a jen Alici objímala a uklidňovala ji. Nemám vůbec páru, co se dělo, ale bylo to divný. Pak se najednou Alice probrala a začala se smát.
"Asi jsem se trochu zasnila. To se mi stává často." Něco mi na tom nesedělo, proč by jí Rose objímala a utěšovala, kdyby se jenom zasnila? To nebylo jen takové bezduché zasnění. Ale nechtěla jsem to řešit, takže jsem to pustila z hlavy a začala jsem brát tašky z auta. Holky mi pomohly a společně jsme to nanosili dovnitř. Když už tam vše bylo, poděkovala jsem jim, objali jsme se a odjely. Tašky jsem dala do budoucí šatny, převlékla jsem se opět do "loveckého" a šla jsem se projít. Byla tma, ale mně nevadila. Šla jsem lesem, až jsem našla, co jsem hledala, krásný strom, rozvětvený, na kterém by se dalo dobře přemýšlet. Upíří rychlostí jsem vylezla na horu, sedla jsem si tam a sledovala jsem hvězdy. Byla krásná noc, kupodivu jasná, takže mi v tom nic nebránilo. Pak jsem zavřela oči a přemýšlela jsem, proč mi jsou Cullenovi nějací podezřelí. Vždyť to není normální, aby se ke mně chovali jako k dlouholeté známe, i když se známe sotva 3 dny. A navíc ta jejích teplota, byli nějací chladní. A taky, co dělal Emmet tak pozdě večer v lese, když byla zima? Vždyť měl jenom kraťasy a tričko. I když to já vlastně taky. S Cullenovými určitě něco bude.
S těmahle myšlenkami jsem seskočila ze stromu a vracela jsem se zpět domů. Tam jsem si zapnula netbook a surfovala jsem po netu. Poslouchala jsem písničky, tancovala jsem podle klipů, chatovala jsem a hrála hry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 StewartDuara StewartDuara | E-mail | Web | 20. března 2017 v 22:40 | Reagovat

wh0cd114198 <a href=http://cialis20mg2017.com/>cialis 20 mg</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama