5. díl ITVS

21. června 2010 v 20:38 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
uz 5. dilecek.. :D

Ráno jsem se vzbudila plná energie, ani jsem si nevzpomněla, co se mi zdálo. Ani jsem se nepřevlékla nebo umyla a šla jsem dolů na snídani. Při vchodu do kuchyně jsem si všimla, že je teprve 6 ráno. Šmarjá, já tady straším už v 6 ráno a nejsem ani unavená, tak to je hodně blbý, protože jestli to Sam zneužije, tak jsem v háji.
"Brý ráno, co ty tady tak časně a ještě k tomu neustrojená, nenamalovaná, neučesaná?" zeptal se mě.
"Co by? Zaprvé, nejsem unavená, zadruhé, mám snad právo doma chodit v civilu, ne? A za třetí, je teprve 6 ráno, tak proč bych si dělala obličej tak brzy?"
"Tak to je dost důvodů, dáš si čaj?"
"Čaj? Ne, dám si kafe, pořádnýho turka, díky." Sam na mě jen vyvalil oči a šel mi uvařit kafe.
"Co je? To si nemůžu dát pořádný kafe?"
"Ale jo, klidně, jen to je takový divný, ty a kafe. Moc se mi to k sobě nehodí."
"No, tak to mě budeš muset ještě pořádně poznat, protože ke mně se nehodí spousta věcí."
"Jo, to máš teda pravdu. Takže, budeme dneska trénovat?"
"Klidně, ale až dýl, musím se psychicky připravit na to, že ti nakopu prdel," a hodila jsem na něj šibalský úsměv.
"Jo, to určitě, silná sice jsi, ale to je tak všechno, takže jedinej, kdo tady bude furt na lopatkách, budeš ty."
"No to teda ne. Za 5 minut jsem zpátky a půjdeme cvičit, mimochodem, kde vůbec budeme cvičit?"
"Mám tady jednu místnost, používám ji jako tělocvičnu, tam by to šlo. Je to vlastně prosklená místnost za domem. Je na ni vidět jen od lesa, takže nás nikdo nemůže očumovat."
"Tak to se hodí. Kdo ví, co by tam jinak viděli," to už jsem pelášila po schodech do pokoje, tam jsem na sebe hodila nasrávačky, kterých jsem si koupila velikou zásobu, tílko a conversky a šla jsem do koupelny. Tam jsem se učesala, umyla a dokonce jsem se ani nemalovala. Pak jsem šla dolů do kuchyně, kde už na mě čekal Sam, měl na sobě tepláky a tílko a strašně mu to slušelo.
"Wow, já myslela, že jdeme trénovat a ne, že jdeme na módní přehlídku."
"Jo, právě jsem chtěl říct to samý. No nic, jdeme?"
"Jasně." Šli jsme do té prosklené místnosti. Byla vážně obrovská a úžasná. Viděla jsem tam spoustu žíněnek a posilovacích strojů a činek a všeho možnýho.
"Ok, tak na začátek by sis mohla zaskákat přes švihadlo."
"Hej, si ze mě děláš srandu ne?"
"Jasně, že ne," a podal mi švihadlo. Hodila jsem na něj za to vražedný pohled a začala jsem skákat, ale jelikož to byla nuda, zavřela jsem při tom oči, což bylo zábavnější. Když už jsem skákala asi 10 minut, zprudka jsem je otevřela a zírala jsem do Samových očí. Úplně jsem se v nich topila, měla jsem pocit, jako bych v něm mohla číst. Ani jsem si nevšimla, že furt skáču přes to švihadlo, ale jakmile se mi do něho zamotaly nohy a skončila jsem na zemi, hned jsem si na to vzpomněla.
"Nestalo se ti něco," přiběhl ke mně Sam a chtěl mi pomoct se z toho dostat, ale já jsem ho zarazila.
"Dobrý, dobrý, dobrý, jsem v pohodě. Z toho švihadla se dokážu dostat sama. Takže, co bude dál?"
"Dál by sis měla dát strečink." Jenom jsem přikývla a začala jsem se svojí streč figurou, kterou jsem doma dělala každé ráno a každý večer. Jakmile jsem ji skončila, vzpomněla jsem si, že jsem dnes ráno nedělala pozdrav slunce a taky jsem to dala Samovi náležitě vědět.
"A do háje, já jsem ale idiot."
"Co se děje?"
"Ráno jsem zapomněla udělat pozdrav slunce. Tak já si ho udělám teď, jestli chceš, můžeš se mnou. Umíš ho?"
"Po pravdě řečeno, ne. Ale budu po tobě opakovat." Se Samem jsme udělali pozdrav slunce a on na mě zase blbě koukal?
"No co máš zase za problém, že na mě tak vejráš?"
"Nechci se opakovat, ale je docela divný, že každé ráno děláš pozdrav slunce. Nějako..." to už jsem nevydržela a skočila jsem mu do řeči.
"Já vím, nějako ti to ke mně nesedí. A já ti na to řeknu jediný, zvykej si."
"Ok, zvyknu si. Dál bych tady měl pár posilovacích strojů, měli bychom posílit tvoje svaly. Činky by pro začátek mohli stačit."
"Jak chceš." Až do oběda jsem posilovala na různých těch jeho strojích, jakmile ale bylo půl 1, slezla jsem ze strojů a šla jsem si udělat oběd.
"Chceš taky něco udělat?"
"Jasně, díky a mimochodem, ty umíš vařit?"
"Nepodceňuj mě tolik, to, že miluju módu neznamená, že si nedokážu uvařit oběd." Udělala jsem svoji specialitu, dietní zeleninový salát, ale pro Sama jsem navrch přidala kuřecí nudličky udělané na páře.
"A tímhle se mám jako najíst?"
"No, jestli to nechceš, jíst to nemusíš." To už zmlknul a pustil se do toho.
Po obědě jsme šli zase trénovat. Sam chtěl, abych na něj zaútočila, takže jsem šla rovnou po něm, ale on udělal nějaký úhybný manévr a já jsem nakonec skončila na zádech a on na mně obkročmo seděl a šeptal mi do ucha.
"Takhle tě každej dostane, i když, mně to zrovna teď nevadí."
"Mě to taky nevadí," a převalila jsem ho pod sebe, takže jsem na něm seděla obkročmo já.
"Má to totiž taky svoje výhody." Chtěla jsem ho ještě trápit, ale někdo zazvonil, takže jsem z něj slezla, udělala jsem salto a šla jsem se podívat, kdo překazil tu pěkně žhavou chvilku.
Za dveřmi stál nějaký chlapík, asi stejně starý jako Sam.
"Doufám že potřebuješ něco důležitého, protože jsi tady nevhod."
"Tak to jsi uhodla, Isabell, potřebuji něco důležitého, kde je Sam?"
"Odkud mě znáš jménem?"
"Ptal jsem se první, kde je Sam?" Ani jsem mu nestačila odpovědět, protože se za mnou vynořil Sam.
"Ahoj, Paule, co ty tady? Pojď dál." Grrr, tady se mi ani nic neřekne.
"Ok, tak si tady pokecejte, já se jdu vysprchovat a převlíknout, jelikož vidím, že tady jsem přebytečná," a dupala jsem nahoru do koupelny. Sprchovala jsem se asi půl hodiny, ale až když jsem vylézala, uvědomila jsem si, že jsem si nevzala žádné oblečení, takže jsem si kolem sebe obmotala jenom ručník, který mi byl těsně pod zadek a vyšla jsem z koupelny. Když jsem míjela schodiště, akorát si to po něm rázoval Sam a Paulem a jakmile mě uviděli, oba na mě zůstali zírat.
"Musíte na mě tak čumět? Vždyť mám na sobě ručník, buďte rádi, že tady nejdu nahá. Takže si zavřete pusy, přestaňte slintat a pokračujte v cestě." Po mém upozornění sklapli pusy a šli k Samovi do pokoje. Po cestě se ale ještě stihl Paul zeptat Sama.
"To tady takhle chodí často? Tak to máš chlape štěstí. Já být na tvém místě jako pozorovatel, hned po ní vyjedu." Tohle už jsem nehodlala poslouchat, takže jsem na ně zařvala.
"Pokavaď jste si nevšimli, jste v jednom baráku s přemožitelkou, která má fakt citlivý sluch a obrovskou chuť někomu zlomit jakoukoliv část těla, takže svoje konverzace omezte na minimum nebo je aspoň ztlumte. Dík," a pokračovala jsem v cestě. V pokoji jsem si oblíkla rovnou tričko na spaní a sedla jsem si k notebooku. Čekal tam na mě mail od matky. Ani jsem ho neotevřela a hned skončil v koši. Jelikož jsem neměla co dělat a navíc byla noc, otevřela jsem si svoji Pohádku o záchraně světa a začala jsem psát.
31. srpna - sobota v noci
Milý deníčku,
dnešek byl fakt divnej. Začínám pociťovat různé změny. Třeba to, že mi stačí pár hodin spánku místo odpočinku do poledne nebo to, že slyším Sama, jak naproti v pracovně nadává, že je Paul hovado. Je to fakt zvláštní, ale má to i své pozitivní zprávy, zdá se totiž, že se Sam nebrání nějakému většímu vztahu, než tomu mezi pozorovatelem a přemožitelkou. Dneska, když jsme útočili, to bylo fakt žhavý, jenže nás vyrušil Paul. Mohlo by se z toho něco vyvinout...
Uložila jsem to, zaheslovala jsem to novým heslem a chatovala jsem. V jedné místnosti jsem objevila pár lidí z Forks, takže jsem si s nimi začala psát, jenže oni to ve 3 zapíchli, takže jsem si zahrála pár stříleček. U notebooku jsem vydržela do 4 ráno, pak jsem ho vypnula a šla jsem si lehnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama