4. díl ITVS

21. června 2010 v 20:38 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
jedeeem...

"Tak, co jsi potřeboval, Same?"
"Měl bych tě řádně zasvětit do tajů přemožitelky."
"Jasně, jasně, ale mohl by jsi to urychlit, mám totiž pár věcí na práci."
"Nevím, jestli to jde urychlit, takže začnu od začátku. Jak jsem ti už říkal v kavárně, na světě je spousta zla, což obnáší různé čaroděje, démony a především upíry. Pak je na světě pár zástupců dobra, kteří proti nim bojují, mezi ně se řadíš jak ty, tak já, tak celá rada.
Tvým jediným úkolem je zabíjet upíry, kteří se zde vyskytnou, občas budeš muset zlikvidovat i nějakého démona, ale to se nestává moc často. Chápeš zatím všechno?"
"Až na to, že jsem z toho všeho trochu vyjevená, chápu. Miliony otázek na tebe začnu chrlit až po proslovu."
"Dobře, takže pokračuju. Asi bych ti měl teď osvětlit, jak zabíjet upíry. Takže upíra zabiješ jednoduše, buď mu probodneš srdce dřevěným kolíkem, nebo ho necháš na slunci, spálí se. Jenomže je tady jeden zádrhel, upíři jsou silní. Já vím, ty jsi také silná, ale oni jsou o trochu silnější, takže se budeš muset naučit útočit a bránit se. Od toho jsem tady také já, ale to ti asi došlo, když jsi mě uviděla," a hodil na mě oslnivý úsměv.
"Jasně, to jsem fakt hned pochopila. Ale mám dotaz, jak to bude s mým životem, jako jak se mám chovat, mám tajit, že jsem přemožitelka, budu chodit do školy?"
"Takže, to, že jsi přemožitelka musíš tajit. Nikdo se to nesmí dozvědět, protože jinak by byl tvůj život v ohrožení. Do školy budeš chodit, aby to lidem nebo upírům nebylo divné, ono totiž ten fakt, že jsi se přistěhovala ví každý tady v tom městě, takže to ví i zlo a navíc, trocha vzdělání ti neublíží. Nastoupíš do 3. ročníku, ale v tělocviku, který tu je 3x týdně se musíš krotit, nikdy nesmíš ukázat svoji skutečnou sílu, jasné?"
"No, dalo by se říct, že jo."
"Dobře, takže, kdy budeš chtít začít s tréninkem?"
"Dneska už ne, půjdu si lehnout a ještě před tím napíšu matce, aby neměla strach. Sice se furt hádáme, ale tohle jí dlužím."
"Jak chceš, takže začneme zítra. Dáš si něco k večeři?"
"Ty vaříš?"
"Jasně, že váháš."
"Tak v tom případě bych si něco dala. Než to uvaříš, skočím si nahoru pro něco a asi rovnou napíšu ten mail."
"Super, tak za hodinku přijď, večeře bude hotová."
"OK, ty můj pozorovateli," hodila jsem na něj úsměv a šla jsem nahoru do svého pokoje. Tam jsem si zapnula notebook a vlezla jsem na mail, kde na mě už čekalo několik zpráv od matky. V první polovině zpráv mi nadávala, jak jsem si mohla dovolit odjet pryč a v té druhé se mi omlouvala a prosila mě, abych se vrátila. Tak tohle se fakt nedalo číst, musela jsem jí na to něco napsat.
Ahoj mami,
neměj o mě strach, bydlím s jedním kamarádem, ale domů se nevrátím. Jo a jen tak mimochodem, je docela ubohý mi nejdřív nadávat a pak mě prosit, abych se vrátila. Nemusíš se už obtěžovat, už se nikdy neuvidíme.
A prosím, už mi nepiš.
Isabell
Odeslala jsem ten mail a pohled mi padl na tašky oblečením, co jsem měla ještě nevybalené vedle skříně. Vlastně jsem tam měla i to oblečení pro Sama, takže bych mu to mohla po večeři dát. Snad se mu to bude líbit. Pak mě ale napadl super nápad. Jelikož se můj život otočil o 180 stupňů a já jsem přemožitelka, mohla bych to všechno říct deníku. Ježiši, mně snad hrabe, já tady přemýšlím jako nějaký filozof. No to je jedno, stejně bych si ho mohla založit. Jasně, že ho nebudu psát ručně, ale na notebooku.
Otevřela jsem si nový dokument a začala jsem psát.
30.srpna - pátek večer
Milý deníčku,
nevím, kdo mi úplně vymazal mozek a naprogramoval ho tak, abych dostala nápad začít si psát deník, ale jsem mu celkem vděčná. Vždyť, kdo by se nechtěl vykecat aspoň bezduchému, nemluvnému programu v notebooku?
Tolik věcí se změnilo. A to jenom proto, že jsem po cestě z té úžasné party zabila nějakého dementního upíra. Omg! Na to vážně nemám slov. Ale co, aspoň bude nějaká sranda. Abych to objasnila, jsem přemožitelka upírů. A mám i pozorovatele, sice jsem ještě moc nepochopila, na co všechno mi bude, ale to se vyřeší časem. Jo a mimochodem, je to vážně kus. Bydlím s ním v pěkném domku a působí to celkem absurdně. Nezasvěcení lidé by si mohli myslet, že spolu žijeme jako přítel a přítelkyně, jenže my spolu žijeme jako přemožitelka a pozorovatel.
Asi bych se ho měla zeptat, jestli se tolerují románky na pracovišti, protože jestli ne, jsem celkem v háji. :D Ale co, třeba se mi někdo zalíbí ve škole. Jo, slyšíš dobře, teda čteš dobře, já budu chodit do školy. Já! To je hrůza, jenže je to prý pro "ochranu" mého života, ale já si myslím, že nechtěj, abych se nic nenaučila, jsou to fakt socky. Člověk tady má zachraňovat svět před záplavou upírů a ještě se při tom učit. Kam jsem se to dostala? Fakt nevím…
Když už bylo dopsáno, zaheslovala jsem dokument, který jsem pojmenovala Pohádka o záchraně světa. Jak výstižné. Popadla jsem tašky se Samovým oblečením a šla jsem dolů. Už na schodech mě udeřila do nosu úžasná vůně špaget. Tak to si nechám líbit, takové vyvařování. Tašky jsem odhodila v chodbě, to oblečení jsem mu chtěla dát až po večeři.
"Tady to voní, kde ses naučil vařit?"
"To víš, televize nikdy nezklame," s těmi slovy mi nandal na talíř, sobě taky a pustili jsme se do jídla. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale měla jsem pocit, že po mně Sam furt pokukuje.
"Ježiši, Same, proč na mě furt vejráš?"
"Ale, nemůžu pochopit, jak někdo jako ty má být přemožitelkou."
"Jak, jako já?"
"No, jsi spíš taková barbie."
"Díky, teď jsi mi fakt zalichotil. Ale asi bych tě měla vyvést z omylu. Já nejsem barbie, to, že ráda nakupuju a oblíkám se a všechno kolem neznamená, že jsem barbie, barbie totiž ujížděj na růžové, nesnáší hnusné lidi, jsou povrchní a podobně. Kdybych taková byla já, tak před tím upírem uteču místo toho, abych do něj vrazila svoji nejoblíbenější dřevěnou sponu do vlasů."
"No, to je možná pravda, takže dřevěná spona do vlasů? Jsi vynalézavá, to se hodí."
"Tak když se na mě sápal a já neměla nic, čím bych se mohla bránit? A ty nové lodičky jsem si vážně nechtěla zničit, byly fakt krásný. A jen tak mimochodem, románky na pracovišti jsou povolený nebo zakázaný?" Jakmile jsem to dořekla, Samovi zaskočily špagety a rozkašlal se. Musela jsem ho asi 3x praštit do zad, aby to rozdýchal.
"Co je, Same?"
"Ale nic, jenom mě tvoje otázka trochu zaskočila."
"Jo, tak to jsem viděla," ušklíbla jsem se.
"Furt jsi mi ale neodpověděl."
"No, asi to zakázaný není." Ha, tak to je super.
"Hm, ok. Jo a mimochodem tady pro tebe něco mám. Eh, budeš ještě jíst?"
"Ne, díky. A co pro mě máš?" Odnesla jsem talíře do dřezu a šla jsem do chodby pro ty tašky. Jakmile jsem přišla do obýváku, vrazila jsem je Samovi do ruky.
"Strašně se mi to líbilo a křičelo to na mě "Kup si mě! Kup si mě!", takže jsem je poslechla a koupila jsem ti je. Doufám, že se ti to bude líbit a když ne, stejně tě to donutim nosit." Sam se prohrábl taškami a ne moc nadšeně mi poděkoval.
"Díky, ale to nemuselo být."
"Ale muselo. A nemáš zač. Jsem nějaká unavená, jdu spát. Brou noc."
"Jo, hezky se vyspi a ještě jednou děkuju."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama