3. díl UD

21. června 2010 v 19:22 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
Pohled Alice...


Alice:
Setkání s Isabellou bylo příjemné. Měla jsem radost, jelikož jsem konečně našla někoho, kdo je taky tak úchylný na nakupování jako já. I když byla jenom člověk, oblíbila jsem si jí. Měla úžasný styl, takový osobitý a to se mi fakt líbilo.
Jela jsem za ní domů. Docela jsem se divila, že jela tak rychle, ale vždyť i já jezdím jako blázen, tak proč to řešit. Než zahnula na lesní cestu, ještě jsem na ní zatroubila na rozloučenou, Isabella mi to oplatila a pak už jsem ujížděla k našemu novému domovu.Esme se zase překonala. Velký prosklený dům uprostřed lesa. A co teprve vybavení, no prostě nádhera.
Jen co jsem přijela a zaparkovala auto v garáži, vystřelila jsem svojí rychlostí do domu všem oznámit tu radostnou novinu.
"Lidii, mám pro vás úžasnou zprávu." Jeden po druhém se začali sbíhat do obýváku, kde jsem byla i já. Jako poslední přiběhla Esme a hned se mě začala jako pravá matka vyptávat.
"Copak Alice? Otevřeli další obchodní centrum? Nebo je na světě nová kolekce lodiček?" Usmála jsem se na ni jako na svatý obrázek a všem jsem oznámila.
"Víte, že nakupování miluji a taky víte, že jste v tomhle směru pro mě zklamáním, ale už vám dám s nakupováním více méně pokoj." Všichni se na mě podívali, jako bych byla E.T. Emmet si to neodpustil a zeptal se.
"Ale copak, sestřičko? Snad nechceš říct, že už tě nakupování omrzelo." A začal se nehorázně smát. Já jsem se na něj pohoršeně podívala a pokračovala jsem.
"Uhodl jsi Emme, neomrzelo. Ale našla jsem někoho, kdo taky nakupuje jako blázen a navíc v obchoďáku vydrží až do zavíračky. A Esme, ty už ji vlastně znáš." Zase se na mě tak divně koukali a já si musela říct, jestli jim náhodou nehráblo. Esme se nakonec vzpamatovala.
"Máš na mysli Isabellu Liam?" Hodila jsem na ni zářivý úsměv.
"Jasně, že jo. V jednom butiku jsme do sebe vrazili, jelikož jsme měli každá plné ruce oblečení, no
při té příležitosti jsme spolu nakupovali až do konce otvírací doby. To byste nevěřili, jaký ona má vkus. Spoustu nového oblečení mi dohodila ona a já jsem jí taky radila. Prostě to byla strašná zábava, což se ovšem nedá říct o nakupování s vámi." Rose na mě koukala s pusou do kořán.
"Rose, neboj, budeme spolu taky jezdit nakupovat a myslím, že bych tě mohla seznámit i s Isabellou, vážně si budeme mi tři rozumět." Rose se na mě usmála a skočila mi kolem krku.
"Super, Alice, aspoň budeme mít někoho, kdo nám poskytne nestrannou kritiku." Ostatní už mezitím pochopili, že ode mě budou mít, co se týče nakupování, pokoj, takže si šli zase dělat to svoje. Já jsem ale ještě potřebovala mluvit s Esme.
"Esme, můžu s tebou mluvit?" Esme se ke mně vrátila a zvědavě se na mě podívala.
"Co potřebuješ, Alice?"
"No, mám takový nápad.Jelikož do školy jdeme až v pondělí a zítra je čtvrtek a navíc, já nemám co dělat, domluvila jsem se s Isabellou, že k ní zítra pojedu s tebou. Co ty na to?"
"Alice, to je skvělý nápad, aspoň se více spřátelíte a navíc budu potřebovat někoho ,kdo mi pomůže s návrhy. Ty jsi taky takový teenager jako Isabella, takže se mi tvůj názor bude hodit."
"Děkuji, Esme." Skočila jsem jí samou vděčností kolem krku.
Až teď mi došlo, že mi dole někdo chyběl. Byl to Edward. Očividně se z toho chtěl vykroutit. Jenže to mu jen tak neprojde. Vyběhla jsem nahoru a před jeho pokojem jsem se zastavila. Zaťukala jsem.
"No pojď dál, Alice." Vtancovala jsem do pokoje a přisedla si k němu na pohovku.
"Edwarde, hádej, co se stalo." Vypískla jsem na něj.
"Že by se našel pošuk, který s tebou bude ochotně celý den nakupovat?"
"Jo. To je super, ne? A navíc je i pěkná." V mysli jsem si jí vybavila, to jak vypadala, abych mu ji ukázala. Už dlouho se ho snažím dát dohromady s někým, i kdyby to byl jenom člověk a mělo by to být jen na pár let.
"No a co já s tím, Alice? Víš, že já nikoho nechci." Ach jo, zase se o slovo přihlásil ten zahořklý Ed. Celkem mi to lezlo na nervy.
"Edwarde, prosím tě. Stejně se s ní potkáš ve škole, bydlí totiž taky ve Forks a navíc, já s ní budu často, jelikož to je moje kamarádka." Najednou jsem ale ztuhla. Další vize.
Držela jsem se s Isabellou za ruku, měla ji chladnější než normální člověk a běželi jsme spolu lesem, jenže to nebyl obyčejný běh, ale běh upíra. A když jsme zastavili, drželi jsme se jako dvě nejlepší kamarádky na světě.
"Alice, co to mělo být?" Zeptal se Edward naštvaně. Viděl to taky. Až teď jsem si všimla, že vedle mě sedí i Jasper.
"Jaspere, ta Isabella, co jsem se s ní dneska potkala, běžela v mé vizi jako upír a navíc jsme byli nejlepší kámošky." Jasper mě chytl za ruku, podíval se mi do očí a když vycítil, jak jsem zmatená, použil na mě svůj dar. Hned jsem se cítila lépe, ale stejně mi to vrtalo hlavou.
"Alice, to bude v pořádku. Nemysli na to, nechme tomu volný průběh. Vždyť, co se má stát, stane se." Usmála jsem se na něj, potom jsem hodila jeden omluvný pohled na Edwarda a odešla jsem s Jasperem k nám do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama