3. díl ITVS

21. června 2010 v 20:37 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
uz se to rozjizdii.. :D

"Díky, no ani nevím komu, ale asi tobě, že už jsi tady." Hodil na mě oslnivý úsměv a pomohl mi s kufry do auta.
"Prosím tě, co v tom táhneš? Sis sbalila celej pokoj nebo co?"
"Ne, to bych jinak musela jet s kamionem, aby se mi tam všechno vešlo. Vzala jsem si jenom moje nejoblíbenější věci."
"No, tak to bych nechtěl vidět tvoji šatnu. Mimochodem, asi bych tě měl upozornit, že ve Forks je stále zataženo a zima a slunce tam svítí tak deset dnů v roce."
"To si ze mě snad děláš srandu, ne? Tak to budu muset jet nakupovat. Ale to nevadí, stejně chci koupit pár nových věcí i k nám domů, aby se mi tam líbilo, víš." Sam udělal jenom blbý xicht a po zbytek cesty jsme už moc nemluvili. Jen jsem se ho občas zeptala na náš dům a na město. Nechtěla jsem toho vědět moc, protože bych se taky mohla rozhodnout, že tam nechci. Což by byl problém.
Asi po 10 hodinách cesty, kdy jsme občas zastavili na pumpě, kvůli občerstvení a odpočinku, jsme přespali v motelu. Bylo to sice takové divné, když si vezmete, že jsme se znali sotva den a už jsme spolu spali v jedné posteli. Sam chtěl nejdřív spát na zemi, ale to jsem mu nedovolila, takže jsme se vyspali na manželské posteli. Ráno jsme zaplatili a pokračovali jsme v cestě. Po dalších 10 hodinách jsme už přijížděli do Forks. Projeli jsme celým městem a zabočili jsme na lesní cestu, která vedla k pěknému baráčku.
"No, to město je fakt strašný, asi tady nebude žádný butik s oblečením, co? Ale musím uznat, že domek máš, vlastně máme, pěknej."
"Tak to jsem rád, že se ti líbí. A kdyby se ti nelíbil, měla by jsi smůlu."
"To si jenom myslíš. Takže, já bych si asi vybalila. Doufám, že jsi mi pořídil velkou šatní skříň, jelikož jsem udělala celkem velký ústupek v tom, že nechci vlastní šatnu."
"No, mně by se do té skříně vešly všechny moje věci 4x, takže by ti mohla jakž-takž stačit. A když ne, možná ti dovolím koupit si novou. Až si vybalíš věci, přijď dolů a všechno probereme."
"Ok, tak za chvíli budu dole. Doufám ,že na dveřích pokoje mám cedulku s nápisem Isabell´s room."
"Jasně, že váháš."
"Super, tak já letím." S těmi slovy jsem si vzala oba kufry a šla jsem do domku. Vevnitř byl také pěkný, ale pár věcí tady stejně změním. Vyšla jsem po schodech nahoru a našla jsem dveře, na kterých byl onen nápis. Otevřela jsem a nevěřila jsem svým očí. Ten pokoj byl strašný. Vybledlé stěny, místo velké postele tam byla jenom palanda a šatní skříň byla fakt malá. Tak tady to budu muset přestavět. Ani jsem si nevybalila, jen jsem dala kufry dovnitř a už jsem šla zase dolů.
"Jsi tu nějako brzo."
"Jo,ale zase jdu, jen jsem se chtěla zeptat, jestli mi půjčíš auto."
"Na co potřebuješ auto?"
"Chci si udělat nový pokoj, jelikož tamten je pro mě fakt nedostačující."
"Tak jo, ale ať jsi brzo zpátky, musíme toho ještě hodně stihnout. Mimochodem, na předělání tvého pokoje a zasvěcení do věcí máme 2 dny, jelikož od pondělí nastupuješ do školy a můžeš být v klidu, protože tam budeš hned od začátku školního roku, takže nic nezmeškáš."
"Cože? Já budu chodit do školy? No to si děláš srandu, ne? Co sem komu udělala? Tak já mám zachraňovat svět před zlem a ještě k tomu chodit do školy? Doufám ale, že nepočítáš s tím, že nebudu propadat."
"Tak to buď v klidu, s tím vážně nepočítám. A jestli chceš dneska ještě něco koupit, měla by sis máknout, jinak ti zavřou. Mimochodem, tady máš peníze na nákupy, jsou od Rady."
"Super a jakou máš velikost oblečení?"
"Co? Proč to chceš vědět?"
"Nedělej Dášu, tvojí velikost."
"Lko." Ok, takže tam rovnou koupím i pár pěkných kousků oblečení Samovi.
"Ok, do půlnoci jsem zpět a kdyby přijel nějakej náklaďák, tak to nech vyložit, jo?"
"No doufám, že nehodláš vykoupit celý obchoďáku."
"Doufáš marně, prachy mám, čas taky, kam to dát taky, takže mi v tom nic nebrání. Klíčky jsou na věšáku?" Ani jsem to nedořekla a už jsem je odtamtud brala. Vyběhla jsem před dům, skočila jsem do auta, zapnula jsem GPSku a jako cílovou stanici jsem zvolila jediný obchoďáku v Port Angeles a vyjela jsem.
Hned, jak jsem dorazila, šla jsem do nábytku, tam jsem si vybrala velikou šatní skříň, postel, toaletku, zrcadlo a doplňky jako obrazy, závěsy, koberečky. Pak jsem zamířila do obchodu s oblečením. Tam to bylo na déle. Sobě jsem koupila velikou hromadu tašek s oblečením a Samovi jsem vzala pár sexy košil a upnutých triček. Hned, jak jsem donesla tašky do auta, došla jsem ještě do obuvi, tam jsem si koupila spoustu lodiček a pak boty na klínku, v kterých budu cvičit. V botaskách cvičit nebudu, stejně jsem je nikdy nenosila, ale aby neměl Sam kecy, vzala jsem si asi troje converse a už jsem jela domů. Za mnou jel náklaďáček s nábytkem.
Když jsme zajížděli k domu, Sam už stál venku a jen na to auto vyjeveně zíral. Vystoupila jsem, řidiči jsem řekla, aby to všechno vyložil před domem a pak odjel. Sam mi šel pomoct.
"Víš, asi bych ti měl říct, že jsi velice silná, když jsi teď ta přemožitelka. Takže si to můžeš v pohodě vynosit sama." Fakt? Zkusila jsem vzít tu krabici s rozloženou šatnou a s klidem jsem ji zvedla.
"Wow, tak to je něco." Všechno jsem tedy vynosila sama. Když jsem vešla do pokoje, všechen nábytek tam nebyl a stěny byly vymalovány bíle.
"Same, díky." A skočila jsem mu kolem krku. Ten stál chvíli zkoprněle, ale pak mě taky objal.
"Nemáš zač." S jeho pomocí jsem složila nábytek a rozmístila ho na vyhovující místa. Tašky s oblečením jsem nechala zatím netknuté, jelikož jsem mu to chtěla dát až déle.
"Isabell, můžeme si teď jít promluvit? Máme docela dost věcí, které si musíme vyjasnit."
"Jasně, jen se převlíknu a přijdu dolů." S těmi slovy jsem ho vyhnala z pokoje. Vzala jsem si na sebe nasrávačky a triko. Seběhla jsem dolů do obýváku a sedla jsem si k Samovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama