2. díl ITVS

21. června 2010 v 20:35 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
pokracujeme.. :D

Než se mi všechny ty zatracený programy načetly, stihla jsem ze sebe shodit ty šaty. Pak jsem roztřesenýma rukama naťukala na klávesnici přihlašovací údaje na mail. A hele, měla jsem tam novou zprávu.
Dobrý den,
jmenuji se Sam Uley a počínaje dnešním dnem, jsem Váš pozorovatel. Dnes se Vám totiž jistě stala velice zvláštní věc, že? Nepotkala jste náhodou něco divného, tedy spíše někoho? Jestli ano, čímž jsem si naprosto jist, žádám Vás, aby jste se dostavila zítra do kavárny Coffe-Loffe v 15.00.
S přáním hezkého dne,
Sam
Wow, jak on může vědět, že se mi stalo něco divného? To mě jako sledoval nebo co? Nějakej uchyl, ne? Tak ale za schůzku nic nedám. Přinejhorším zdrhnu. Nebo mu nakopu.
Ještě jsem se podívala na net, abych zjistila něco o upírech, ale nic moc jsem nenašla. Jenom samé žvásty, jakože pijí krev a jsou rychlí a silní atd. Kdo by to byl řekl, ty jo. Asi po hodině surfování po netu mě dostihla únava, a tak jsem padla do postele a ještě z posledních sil jsem přes sebe přehodila deku a byla jsem tuhá.

Ráno jsem se probudila s totální bolestí hlavy. To mi byl ten upír dlužen, fakt. Vyhrabala jsem se z postele a šla jsem se do koupelny zkulturnit, jenže když jsem se vracela, pohledem jsem zavadila o hodiny, na kterých bylo 14.00. A sakra, to už jsem zase nestíhala, cesta do města mi bude trvat půl hodiny a za tu půl hoďku se nestihnu najíst, oblíknout a vyslechnout si kázání od matky. No, holt si bude muset ten Sam-pozorovatel počkat. Vydržel doteď, vydrží o chvíli déle.
Ze skříně jsem vytáhla první kalhoty a tričko, v rychlosti jsem to na sebe hodila a letěla jsem dolů. Tam jsem si dala do mikrovlnky mražený polotovar, co jich máme plný mrazák a než se to ohřálo, matka mi dala další kázání.
"Kam si myslíš, že jdeš?"
"Kam asi, mám domluvenou schůzku v kavárně a jaksi nestíhám a jelikož ty mě tady taky zdržuješ, obávám se, že si ten oběd nedám."
"Jak to se mnou mluvíš? Jsem tvoje matka, takže s podle toho chovej."
"Ano mami, budu, ale až někdy jindy, teď nemám na slušný vychování čas. Letím. A ten oběd si můžeš dát za mě. Čau." Radši jsem rychle skákla pro boty a vyběhla jsem před dům. Až tam jsem se obula a nasedla jsem do auta. Bylo za 15 minut 3, takže si bude muset počkat.
Jela jsem jako blázen, takže mě každý vytroubil, ale co, když někdo spěchá, tak spěchá. Ať si jdou troubit na mojí máti.
Ke kavárně jsem dojela 10 minut po 3. Rychle jsem vpadla dovnitř a obsluhy jsem se zeptala na nějakého Uleye. Servírka mě ochotně zavedla k boxu, který byl až vzadu a hodně stranou. Jakmile jsem uviděla, kdo tam sedí, zůstala jsem na něj čumět jako na 8. div světa. Byl naprosto úžasný. Takový trochu snědší, sportovec a hlavně neuvěřitelně sexy. On si jenom odkašlal, čímž mě donutil, abych se přestala tvářit jako blbec a pokynul mi, abych si sedla.
"Ahoj, jsem Sam Uley, ty budeš Isabell Buffender. Jo a mimochodem, máš zpoždění." Napřáhl ke mně ruku. S radostí jsem ji přijala a dodala jsem.
"Jo ,teší mě, ale ráda bych přešla k věci, musím si totiž ještě sbalit doma věci a jestli ti vadí moje zpoždění, stěžuj si mé matce. Takže, co chceš?"
"No, včera, vlastně už dneska, se ti stalo něco divného, ne?" Jenom jsem přikývla.
"Zabila jsi upíra. Což znamená, že se v tobě probudily geny přemožitelky."
"Moment, jestli je tohle nějakej vtip, tak hodně blbej. Jak sakra víš o tom upírovi?"
"Vím to od rady pozorovatelů. Zvolili mě totiž tvým pozorovatelem."
"Ok, vůbec nevím, o co tady jde a navíc, je mi to jedno."
"Jenže to by ti nemělo být jedno. Asi bych měl začít od začátku, jelikož koukám, že ty mi jen tak neuvěříš."
"Jo, to by se celkem hodilo."
"Takže, na světě je spousta upírů, ale jenom jedna přemožitelka. Upíři jsou monstra sající lidskou krev a přemožitelka je zabíjí, jelikož chrání lidské životy. V každém pokolení je jedna dívka zvolena přemožitelkou. V tomto pokolení to padlo na tebe. Nemůžeš s tím nic dělat, bylo to určené ještě dříve, než jsi se narodila. Nějaké dotazy?"
"No, jen tak milion nebo dva, takže dobrý. I když, jak by to bylo teď, když jsem ta přemožitelka? To bych doma asi nemohla být, ne?"
"Ano, velice důležitá otázka. Neozval jsem se ti hned jenom proto, že to byla má povinnost, ale proto, že se má poblíž městečka Forks objevit velmi sadistický upír, prahnoucí po lidské bolesti a samozřejmě krvi. A jelikož jsi nyní přemožitelka, padla tato mise na tebe. Vím, zatím nic neznáš a ani o ničem nevíš, ale ten upír se tam ještě neobjevil. Podle rady by se tam měl ukázat až tak za pár týdnů, což bude bohatě stačit na tvůj výcvik. Co jsem vlastně tímhle chtěl říct. Asi to, že se musíš přestěhovat do Forks."
"Super, není problém, stejně mě matka vyhodila z domu. Ale, kde tam budu bydlet?"
"Další otázka, kterou jsem předpokládal. Přemýšlel jsem a jako nejlepší řešení mi připadá, že by jsi bydlela se mnou, abych tě měl pod neustálým dohledem a abychom mohli co nejčastěji cvičit. Nějaké námitky?" Wow, nemám slov. Tak on mi oznámí, že jsem přemožitelka, že musím vraždit upíry a že se k němu musím nastěhovat za účelem zničení sadistického blázna. Tak to je brutus. Tak ale stejně se musím stěhovat z domu, takže otázka s bydlením by byla vyřešená.
"No, nemám slov. Ale stejně ti moc nevěřím. Dokaž mi, že říkáš pravdu. Jak ti mám věřit?"
"Jak, třeba takhle. Už od narození na tebe rada dohlížela, aby zjistila, kdy se v tobě probudí přemožitelka. Věděli o tobě všechno, kdy jsi udělala první krok, kdy jsi řekla první slovo, kdy jsi měla první sex. Úplně všechno. A taky si všechno náležitě dokumentovali."
"Cože? Oni mě špehovali celej můj život? A to jako viděli i můj první sex? Omg. Tak to je fakt hnusný od nich." Sam se jen uculoval. Když si to tak ale vezmu, nebude to strašný. Budu bydlet v jednom domě s tímhle krasavcem, kterému může být tak nanejvýš 22 a budeme tam samy, teda doufám.
"A v tom domě, to tam jako budeme bydlet jenom my dva?"
"Jestli ti to nevadí, tak jo." Ještě lepší, začíná se mi to líbit.
"Tak jo, kdy se mám stěhovat?"
"Ještě dneska by to šlo?"
"Jo, doma jenom sbalím pár věcí, pohádám se s matkou a můžu jet. A ty máš auto?"
"Jasně, takže tě odvezu do tvého nového domova. Tady máš moje číslo na mobil a až budeš připravená, zavolej a já pro tebe přijedu."
"Ok, zavolám, ale měl by jsi počítat s tím, že ti možná krapánek předělám dům."
"No tak to si nemyslím, zkusíš to jednou a zamknu tě do sklepa."
"Neštvi mě nebo uvidíš."
"Už se bojím. Takže, teď už si jdi zabalit a pak zavolej. Zatím."
"Jasan, čus." A odešla jsem. Rychle jsem naskočila do auta a tam jsem seděla asi půl hodiny a vstřebávala jsem všechno, co mi Sam řekl. Když už jsem to měla v hlavě aspoň malinko srovnaný, vyjela jsem směr balení věcí.
Jakmile jsem přijela, vystartovala jsem a zaběhla jsem do pokoje. Tam jsem vytáhla zpod postele dva cestovní kufry a začala jsem balit. Do jednoho jsem dala svoje oblíbené věci, kterých jsem se nechtěla vzdát a do druhého jsem dala boty, kosmetiku, doplňky a podobně. Když už jsem měla sbaleno, zavolala jsem Samovi a ten mi slíbil, že za 15 minut bude u nás. Ani jsem mu nemusela říkat, kde bydlíme, jelikož mu rada dala přesné informace.
Vzala jsem si oba kufry a táhla jsem je dolů. Tam už na mě čekala matka.
"Odcházíš už dneska?"
"Copak, snad nejsi smutná?"
"No tak to neměj péči, nejsem."
"Super, o starost míň. A teď dovol, musím si vynést kufry. A jelikož pochybuju, že bych si s sebou mohla vzít tvoje auto, odvoz už mám zajištěnej."
"Jak myslíš, sbohem."
"No, radši bez boha. Čus." Vytáhla jsem kufry před dům a matce jsem dveře zavřela před nosem. Během 5 minut už tady byl Sam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama