12. díl UD

21. června 2010 v 20:18 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
pekne cteni preju.. :D

Alice:
Carlisle si odvedl Isabellu do pracovny a tam jí zpovídal. Jelikož jsem neměla co dělat, šla jsem si sednout do obýváku za Jasperem. Až teď jsem si všimla, že Emmett s Edwardem zmizeli na lov. No nic, aspoň se mi tady nebude nikdo přehrabovat v hlavě. Pohodlně jsem se o Jaspera opřela a pustila jsem si myšlenky na procházku. Nevím, jak dlouho jsme takhle seděli, ale po chvíli mě překvapila vize, ve které jsme s Isabell byli na nákupech, ale pak vize změnila směr a moje šatna byla v plamenech. Pochopila jsem, Isabella potřebuje vysvobodit. Políbila jsem Jaspera a beze slova jsem vběhla do Carlislovi pracovny.
"No, tak jste si pokecali a Isabella může jít, přesněji řečeno, může jít se mnou nakupovat." Isabella se na mě úlevně usmála a už jsme začali plánovat, koho vytáhneme na nákupy a co všechno potřebujeme koupit.
Sešli jsme dolů a k mému velkému potěšení tam byla Rose a Edward i s Emmettem, jenom Jasper se někde schoval, ale to se mi nechtělo řešit.
"Super," vypískla jsem, "jedeme nakupovat. Já, Isabella a Emmett jedeme v Jeepu a Rose jede s Edwardem Volvem. Nějaké námitky?" Ani jsem jim nedala šanci se nadechnout a hned jsem pokračovala.
"Správně, žádné námitky. Takže, Edward zapomene na zdrhání oknem nebo náhlé zabloudění po cestě do obchoďáku a Emmett zapomene na předstírání chřipky." Rose se smála od ucha k uchu a Isabella s ní. Jenom kluci byli naštvaní, ale to je jejich problém, já je na ty nákupy dostanu.
"Jo a Emmette, zapomeň na to, že by ses někde zahrabal jako Jasper, ten si to totiž odpyká nakupovacím maratónem." Emmett se začal řehtat na celé kolo a Jasper přiběhl ze zahrady celý od bahna.
"Ale ještě před odjezdem se Jasper převleče, protože v tomhle nemůže nikam jet!" pomalu jsem to zařvala, jak jsem se toho hnusného bahna hnusila. Zatáhla jsem Jaspera do pokoje, hodila jsem po něm čisté, pěkné oblečení a vrátili jsme se zpět dolů. Tam jsem ještě doladila podrobnosti a šli jsme k autům. Jaspera jsem šoupla k Rose a Edwardovi, aby na Eda dohlídl, kdyby chtěl zdrhnout. Jenže to bych nesměla mít další vizi, kde Jasper pomáhal Edwardovi s útěkem.
"Jaspere, jestli tohle uděláš, pojedeš se mnou do Paříže na módní přehlídky." Jasper se zalekl a už nic neplánoval. Vyjeli jsme nakupovat.
Po cestě se Emmett furt řehnil jako nějaký retarda a Isabella se k němu přidávala. Když už jsme se blížili k Port Angeles, měla jsem náhle svoji další vizi. Viděla jsem v ní Carlisla, jak se hádá s Esme a ta ho chce uškrtit.
"Emmette, urychleně zastav, musím se vrátit domů." Emmett na mě zase jenom zíral, takže Isabella místo něj dupla na brzdu a já jsem vyskočila z auta a uháněla jsem zpět domů.
Jakmile jsem tam doběhla, už se Esme chystala po Carlislovi hodit svoji nejoblíbenější vázu. Tak tohle bylo vážné.
"Dost, nechte toho. Co se to tady děje? Víte, že jste mi zmařili nákupy s Edíkem a Emmettkem a Jasperem?"
"Alice, nepleť se do toho," křikla na mě Esme a už sahala po té váze. Já jsem však byla rychlejší a tu vázu jsem sebrala a schovala jsem ji.
"Takže, buď mi řeknete, kvůli čemu tady chcete zlikvidovat celej barák nebo se naštvu a spálím vám všechny knihy a rozmlátím všechny vázy." To už stáli každý v jiné části domu.
"Kdo mi to všechno řekne?" Esme se ke mně přiřítila a začala nadávat.
"Tady ten upír měl vztah s člověkem, když jsme byli manželé. On mě podvedl. Ale to není všechno, on s ní měl i dceru."
"Cože, Carlisle tě podváděl? A má dceru? Carlisle, kdo to je?" Carlisle přišel k nám. Teď ho Esme pozorně poslouchala.
"Ano, podvedl jsem tě, ale to jsme zrovna měli pauzu. Sama jsi říkala, ať si dělám ty dva roky, co chci. Že je to moje volba, jak využiji ten čas, který jsme od sebe. Nemohl jsem za to, že jsem se zamiloval do člověka a měl s ní dítě. Ale nebyla to ta láska, kterou jsem cítil k tobě, tahle byla slabší, spíš takové poblouznění, z kterého vzniklo dítě. Výjimečné dítě. Omlouvám se ti za to, Esme. Miluji tě nadevše."
"No, Carlisle, to je sice pěkná řeč, ale ještě jsi nám neřekl, kdo je tvoje dcera," dodala jsem nasupeně, Nikdy by mě nenapadlo, že by zrovna Carlisle měl srdce na to, aby podvedl Esme.
"Dobře, ale slibte mi, že to nikomu neřeknete, nechci ji vyplašit a taky nechci, aby to věděl ještě někdo z rodiny. Mám dceru a všichni ji znáte a milujete ji. Je to Isabella." Esme úplně oněměla a já jsem na tom byla úplně stejně. Esme se ale probrala první.
"Isabella. A já si říkala, že je z ní cítit něco povědomého."
"Ano, jsem z ní cítit já. Ale, prosím, neříkejte to ani jí, ona netuší, že jsem její otec, její matka mě totiž vyhodila ještě dříve, než se narodila. A navíc se před rokem zastřelila." Teď jsem se pro změnu probrala já.
"Tak to nás mrzí, ale stejně tě nechápu. Jak si dokázal podvést Esme?"
"Já sám to nechápu a moc mě to mrzí." Najednou jsem měla další vizi, ve které se Esme objímala s Carlislem a Isabellu považovala za svoji dceru.
"No, dobrá. Tak já pujdu, když vás tady tak vidím. Jsem těm chudákům zdrhla po cestě na nákupy," a odešla jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama