11. díl UD

21. června 2010 v 20:17 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
A další kapitolka... :D

Během chvilky jsme dojeli k nim domů, jelikož jsme všichni jeli jako blázni. Vystoupili jsme z aut a zamířili jsme ke dveřím. Alice mě chytla za ruku a vešli jsme dovnitř.
"Carlisle, Esme, mohli byste na chvilku?" řekla Alice normálním hlasem. Ani jsme se nestačili nadechnout a už tam stáli. Když mě ale spatřili, hned ztuhli a vyčítavě se podívali na Alici.
"Alice, co to má znamenat? Co..." Alice je však nenechala domluvit a skočila jim do řeči.
"No, coby. Říkala jsem si, že by jsi určitě rád poznal Isabell."
"A proč by ji měl chtít poznat?"
"Protož to je moje kamarádka a navíc je poloupírka." Jen to Alice dořekla, Carlisle užasle zamrkal a pak se na mě podíval.
"Isabell, ty jsi poloupírka? Jak se to stalo?"
"No, jsem poloupírka a stalo se to úplně normálně."
"A vadilo by ti, kdyby jsi mi to všechno řekla? Nikdy jsem nepotkal nikoho, jako jsi ty." Zakoulela jsem očima a mrkla jsem na Alici, aby mě když tak zachránila, kdyby se to vymklo kontrole.
"Klidně, žádnej problém."
"Dobře. Tak, pojď se mnou do mé pracovny." Šla jsem za ním do pracovny. Jakmile se za mnou zavřely dveře, už spustil svoji palbu otázek.
"Tak povídej, jak se to všechno stalo?" Začala jsem s vyprávěním. Když jsem řekla, že se to stalo před 18- lety, náhle zpozorněl.
"Carlisle, co se děje?"
"Pověz mi jednu věc, poznala jsi svého upířího otce?"
"Ne, matka se o něm nikdy nezmiňovala a ani už nezmíní. Zastřelila se." Carlisle vykulil oči.
"Tak to mi je líto. A jak se jmenovala tvoje matka?"
"Renee." Nechápala jsem to, ale něco jako smutek a pochopení mu přelétlo přes obličej.


Carlisle:
Slyšel jsem auto na příjezdové cestě, takže se Alice už vrátila ze školy.
"Carlisle, Esme, mohli byste na chvilku?" houkla na nás Alice, a tak jsme naší rychlostí přiběhli dolů, jenže Alice tam nebyla sama. Byla tam s Isabellou. Vyčítavě jsem se na ni podíval.
"Alice, co to má znamenat? Co..." Alice mě však nenechala domluvit.
"No coby. Říkala jsem si, že by jsi určitě rád poznal Isabell." Proč bych se měl seznamovat s nějakou Alicinou lidskou kamarádkou?
"A proč bych ji měl chtít znát?"
"Protože to je moje kamarádka a navíc je poloupírka." Oh, poloupírka. Kdysi jsem jednu poloupírku znal, byla to moje dcera. Měl jsem tehdy takovou chvíli, kdy jsem se zamiloval do lidské ženy a měl jsem s ní dítě. Jenže, když jsem jí řekl, že jsem upír, vyhodila mě z domu a už mě nikdy nechtěla vidět. Neodporoval jsem ji. Nemělo by to cenu.
"Isabell, ty jsi poloupírka? Jak se to stalo?"
"No, jsem poloupírka a stalo se to úplně normálně."
"A vadilo by ti, kdyby jsi mi to všechno řekla? Nikdy jsem nepotkal nikoho, jako jsi ty," zalhal jsem, no, i když taková lež to nebyla, jelikož jsem svoji dceru nikdy neviděl.
Šli jsme do mé pracovny a Isabella mi začala vyprávět celý svůj život. Něco mi to velmi připomínalo. Jakmile řekla, že se to stalo před osmnácti lety, všechno mi to docvaklo. Ona je moje dcera. Přede mnou stojí můj vlastní potomek. Isabell si ale mého zaváhání všimla.
"Carlisle, co se děje?"
"Pověz mi jednu věc, poznala jsi svého upířího otce?"
"Ne, matka se o něm nikdy nezmiňovala a ani už nezmíní. Zastřelila se." Cože, ona se zastřelila, jak to?
"Tak to mi je líto. A jak se jmenovala tvoje matka?"
"Renee." Tak je to přeci ona, moje Renee se zastřelila a naše dítě je teď se mnou. Ale nesmím jí to teď říct, teď ne. Nechtěl bych ji hned ztratit.
"No, Isabell, jsi velice zajímavý tvor. Vadilo by ti, kdybych si od tebe vzal vzorek krve?" Podívala se na mě jako na mimozemšťana a začala nad něčím usilovně přemýšlet. Asi po deseti sekundách se do pracovny vřítila Alice.
"No, tak jste si pokecali a Isabella může jít, přesněji řečeno, může jít se mnou nakupovat." Isabella vyskočila metr vysoko a začala s Alicí plánovat, koho všechno vytáhnou na ty jejich nákupy a co všechno musejí koupit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama