10. díl UD

21. června 2010 v 20:16 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
Slavíme první kulatiny... :D

Úterý ráno. Jak já nemám ráda úterý ráno. Po tom včerejším přeměňování mě pěkně bolela hlava. Že já jsem to dělala. S velkými obtížemi jsem se vyhrabala z postele a zjistila jsem, že je teprve 6. Tak to bylo super, já jsem byla utahaná, bolela mě hlava a ještě jsem vstala už v 6. No, tak kdybych si skočila na lov, mohlo by to pomoct. Přeci jenom jsem spotřebovala hodně krve k přeměně, takže bylo potřeba doplnit zásoby.
Hodila jsem na sebe první oblečení, které jsem našla, učesala jsem se a vyběhla jsem do lesa. Tam jsem skolila jelena, celého jsem vysála, ale stále mi to nestačilo, sice už mi hlava netřeštila tolik, jako před chvílí, ale furt to bylo nesnesitelné. Zabila jsem ještě 2 srnky. Když jsem dopila druhou, bylo mi už dobře.Takže pro příště, musela jsem se přeměňovat co nejméně a po každé přeměně jsem musela doplnit krev do svého těla. Možná bych si mohla pár medvídků vycucnout do lahví a dát si je do lednice, bylo by to jednodušší. Ale teď už jsem na to neměla čas, bylo totiž 7.30. Rychle jsem přilétla domů, převlékla jsem se, namalovala, popadla jsem tašku do školy a skočila jsem do auta. Během 5 minut jsem už byla u školy. Stihla jsem to akorát. Za 5 minut začínala škola, takže jsem se akorát stihla přivítat s Alicí, Rose, Jasperem i Emmetem, s Edwardem jsme na sebe hodili hnusné pohledy a šli jsme na hodinu. Dopoledne uběhlo rychle jako mrknutí oka. Na obědě jsem si sedla zase s Cullenovými. A začalo to. Edward do mě hned musel rýpat.
"Ale, copak? Dneska zase nejíš? Asi musíš držet dietu, co?"
"Ne, to vážně nemusím, na rozdíl od tebe. Ty totiž asi musíš, co?" Jen se na mě hnusně podíval a už radši mlčel.
"Alice, myslím, že měním plány, uspořádáme to už dneska, jo? Nějako se na to už těším." Alice jenom přikývla a Emmett se začal hned vyptávat.
"Co plánujete? Já to chci taky vědět."
"No, víš, Emmete, navrhla bych ti sázku, jenže…" Emmet mi hned skočil do řeči.
"Jasně, beru. O co jde?" Super, tak jeho pozornost bych měla. Ostatní se na mě tázavě zadívali.
"No, prý jsi nejsilnější z vaší rodinky, takže jsem tě chtěla vyzvat na souboj v páce." Emmet se začal nehorázně tlemit a ostatní se k němu přidali. Rose se přestala smát jako první a řekla mi.
"Víš, Isabell, jestli nechceš mít od Emmeta zlomenou ruku, tak to vzdej."
"Ne, chci to zkusit."
"Super, Isabell a o co se vsadíme?" No, tak nad tím jsem ještě nepřemýšlela.
"No, tak co třeba týden otročení? Vyhraji - jsi můj týdenní otrok. Vyhraješ ty - jsem tvůj týdenní otrok já." Emmet se jenom šibalsky usmál a přikývl na souhlas.
"A teď ještě podrobnosti, po škole půjdeme na palouček, který jsme s Alicí objevili. Takže kolem 3 před školou. Budu se těšit." S těmi slovy jsem vstala a namířila jsem si to na další hodinu. Byla to španělština, kterou jsem měla hodně ráda a navíc jsem ji měla s Jasperem.
"Isabell, myslím, že to nebude nejlepší nápad, je totiž možné, že ti Emmet zlomí ruku."
"Klid, Jaspere, mně jen tak někdo ruku nezlomí." Zbytek školy utekl fakt rychle. Hned jako naposledy zazvonilo, vyhnali se všichni ze školy. Zamířila jsem si to k autu, kde už na mě čekala Alice. Zatím tam byla sama, takže jsme mohli mluvit normálně.
"Už se těším na Emmetův obličej, až ho porazíš."
"Jo, tak to nejsi sama. Akorát nevím, jestli se mu mám pak ukázat jako upír nebo ne."
"Být tebou, udělala bych to, bude to víc dramatický."
"Dobře, ale doufám, že mi tam neomdlí." Té představě jsme se museli zasmát.
"Isabell, doufám, že jsi připravená na prohru." Zakřičel na mě Emmet.
"Emmete, doufám, že jsi připravený na pořádný šok." Se smíchem jsme se vydali lidskou chůzí na onu mítinku. Byli jsme tam všichni: já s Emmetem jsme seděli u toho velkého šutráku, Alice stála u nás jako rozhodčí a vedle ní postávali Rose s Jasperem a Edwardem.
"Takže, pravidla, doufám, znáte. Na tři začnete." Možná bych mohla Emmeta nechat prvních pár vteřin vyhrávat, pak ho podusit a pak ho porazit. No, to by šlo.
"Raz, dva, tři." A začalo to, Emmet mě pomalu posílal ke kameni, asi 5 centimetrů před mojí porážkou jsem však začala používat svoji přirozenou sílu, takže se Emm najednou zastavil a nemohl mě zatlačit dál. Chvíli jsem ho nechala, ať se snaží, ostatní jen nevěřícně kroutili hlavou a koukali na naše ruce s otevřenou pusou. Asi po 2 minutách už mě to nebavilo, takže jsem ho začala pomalu, ale jistě, přetlačovat. Nakonec jsem jeho rukou práskla o ten šutrák, který se pod tou ránou rozpadl na dvě poloviny. Když se na mě Emm podíval, málem mu vypadli oči z důlků, ukázala jsem se jim totiž jako upír.
"Emmete, nic proti, ale řekla bych, že jsi prohrál. To je super, mám na týden svého osobního sluhu." Musela jsem se začít smát, všichni na mě totiž koukali jako na E.T., jenom Edward se na mě nekoukal zkoumavým pohledem. Když už na mě vejrali asi 5 minut, začala jsem se měnit zpět na člověka. Myslela jsem, že je budu muset proplesknout.
"Halo, lidi, teda spíš upíři, proberte se." Zamávala jsem jim před obličeji rukou a oni mě konečně začali vnímat. První se zeptala Rose.
"Isabell, co jsi zač?"
"No, coby, z půlky to, co jsi ty a z půlky to, co ostatní loví. Jsem poloupírka." Pak se probral i Emmet.
"No super, takže já budu sloužit poloupírce. A ještě navíc silnější poloupírce. Kurňa, to jsem to zase jednou podělal. Ani fixlovat nebudu moct."
"No, Emmete, tak to máš pravdu, fixlovat vážně nemůžeš." Jasper se na mě zadíval takovým tím hloubavým pohledem.
"Co je, Jaspere?"
"Nic, já jen, že až tohle zjistí Carlisle, tak od něho nebudeš mít pokoj. Rád zkoumá různé anomálie a ty jsi vážně voda na jeho mlýn." A, tak to je špatný.
"No, tak to doufám ,že to nebude tak hrozný, jinak bych se asi zbláznila." Všichni jsme se začali smát. Jen Edward na mě furt divně koukal.
"Edwarde, co zase je? Proč na mě tak blbě koukáš?"
"Ale, jen tak, rád bych věděl, jak vypadá poloupír, kterému udělám ze života peklo. Na ty popelnice jsem totiž nezapomněl." Emmet se na mě otočil a poplácal mě po zádech.
"Wow, tak to jsi byla ty? Tak to ti gratuluji, takhle naštvanej ještě nebyl. Když mu ty popelnice nešli sundat, chtěl je odříznout, jenže si omylem fiknul i do svého autíčka." Tak proto. To je super.
"Ty jo, dobře já." A zase jsme všichni, až na Edwarda, chytli výtlem. Potom jsme se rozeběhli už normální rychlostí ke svým autům. Na parkovišti mě ale ještě zastavila Alice.
"Isabell, měla by jsi něco proti tomu, kdybychom tě vzali k nám domů a řekli Esme a Carlislovi, že jsi poloupírka? On totiž Carlisle moc neschvaluje, když se takhle kamarádíme s lidmi."
"Ale jo, klidně, ale kdyby mě chtěl zavřít do klece a zkoumat, slib mi, že ho zastavíš." Tomu se jen zasmála a nasedla si ke mně. Vyjeli jsme směr jejich dům. Alice mě nemusela navigovat, trefila jsem tam sama díky tomu mému vtípku na Edwarda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama