1.kapitola I want to be Happy

24. června 2010 v 20:20 | Aný$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Aný$♥♣
I want to be happy
Vždycky sem věřila, že něco jako upíři, mořské panny a bytosti z pohádek a strašidelných báchorek neexistují.Teď vím, že to je lež.Stojím zde před blonďatou dívkou co svírá v ruce kolík a touží zabít mého Edwarda.Jak se váš život může otočit o 360stupňů během takové chvilky?Lehce, když máte přítele upíra.Chtěla sem jen pokojně žít ,ale vybrala sem si záchranu lásky.Vydala sem se na cestu ze které možná nevýjdu živa, ale vím, že vše obětuji pro lásku.Kdybych ovšem přežila to jediné co si přeji je BÝT ŠŤASTNÁ!!A jak to vše vlastně začalo?Jak začala ta šervátka s přemožitelkou a její bandou?Úplně nevině a prostě.Ach jak ten život dokáže být krutý.Jsem Isabella Swanová a toto je můj příběh.



Forks?Nový začátek nebo drastický konec?Odstěhovat se z pouště do pěkně deštivého města mě nijak netěší.Když tady zasvítí slunce člověk, aby hned začal dělat oslavy.Jak příjemný začátek.Jsem tu sotva pár hodin a už bych se vrátila zpět nebo vypadla jinam.Silnice jsou mokré a lidi vypadaj jako by nikdy neviděli modní katalog.Budu tady jediná zářit.
"Drahoušku?Jsme doma."řekla máma a pomáhala tátovi vyndat tašky.Jak mi to mohli udělat?Měla jsem být královna plesu a teď budu královna mokrého města.Bléé.
"Bello?ALe no ták.Pomoz nám.Zvykneš si ,věř mi."Věřit mu je jako vzít si do ruky jedovatého hada.
"Tady?NIKDY!!!"řekla sem a vzala si svou tašku.Na té rozmlácené silnici se nedalo chodit na mých podpatkách jak byla zničená.V jednom kuse sem zakopávala až se stala ta osudná chvilka.Měl zde stát.Princ co by mě uchopil a řekl ať s ním odjedu na krásný zámek.Jedním podpatkem sem se zabořila do betonové dirky v chodníku a nevytáhla ho.Špatně sem balancovala a tašku sem vyhodila do vzduchu a padala na zem.Taška jako v nějakém špatném filmu mi přistála na hlavě.Budu mít BOULI!!!!
"Auu!!"křičela sem jak zběsilá.
"Zlato vstávej, tady nejsi na Havaji."řekl otec ,aby mě popíchl.
"Ha ha ha směju se děsně moc."nadávala sem a vstala.Špatně se mi stálo a tak sem se koukla na boty.Áááááá mám podpatek v pr****......Takový drahý boty.Naštvaně sem je sebrala a odkráčela dovnitř.Když sem vešla dovnitř nebyl to o nic příjemnější pohled.Všechno bylo dřevěný a starý!!Brr až člověku ztuhne krev v žilách.
"To je snad vtip?"řekla sem ostře rodičům.
"Vypadá to snad tak?"zeptala se máma s úsměvem a objala tátu."Sme doma."řekla a uvelebila se pak na gauči.TO_SNAD_NE!!!Tady, že mám žít?
"A kde mám jako pokoj?"
"Nahoře, druhý dveře v pravo."řekl táta a hodil po mě tašku.Nasupeně sem dupala po schodech a vlezla do odporného pokoje.Jestli tady mám žít, tak raději zemřu.Pokoj vypadal jako po výbuchu.Bílé zdi se skvrnama a Podlaha dřevěná.
"Tak tohle bude na dlouho."Vudychla jsem si a začala si vybalovat věci.Pěkně sem si vše urovnala a běžela dolů za rodiči.Zrovna vybalovali talíře a nádobí.
"Mami?Pujč mi klíčky od auta, prosím."Vrhla jsem na ni pohled štěněte.
"Na co zlatíčko."řekla a ani se na mě nepodívala.
"No, potřebuju si nakoupit barvy a koberec do pokoje, tohle co tam je, to je příšerné."řekla sem a nastavila ruku na klíče.
"Nemůžeš to chvíli vydržet Bells?"
Řekl táta a zasmál se.Nenávidím, když mi někdo říká Bells.On to ví a stejně to dělá.
"Nevydržím!Potřebuju mít pěkný pokoj, kde budu ráda usínat."řekla sem nabroušeně a klepala novýma lodičkama do parket.
"Fájn.Né, že ho rozflákáš, jako to předešlé."Hubovala máma a podala mi klíčky.Ani sem nepoděkovala a okamžitě běžela do auta než si to rozmyslej.Nasedla si do toho stříbrnýho mazlíčka a těšila se na obchody.Vyjela sem na silnici a vůbec nevěděla kudy jet.Zapla sem si GPS, ale i ta mě zradila a já zabloudila v nějakém lese s cedulí La Push.Začalo nemilosrdně pršet a tak sem si zapla stěrače a hledala domy ,kde by mi někdo pomohl.Pak sem na silnici zaměřila postavu ke které sem se autem přibližovala.Dupla sem na brzdu a pomalu se rozjela, aby jela v úrovni jeho chůze.Byl to chlapec.Tmavší kůže, vlasy mokré a černé a tělo vážně boží.Kdybych měla čas asi bych po něm vyjela.Jak by řekla má kamarádka Samantha.Usmála sem se a stáhla okýnko.
"Héj?Promiň?"Křičela sem skro tomu klukovi do ucha a on nezastavil a rozzářil na mě svůj blý úsměv.
"Ano?"řekl hodně mile, ikdyž se zdál naštaný.
"Prosímtě kde je tady nejblížší město?"zeptala sem se a sledovala při tom GPS.
"Když pojedeš rovně neměla by si to minout.Port Angeles.Jediný dobrý město blízko tady.Ty jsi odsud?Nikdy jsem tě tu neviděl."řekl a začal si prohrabovat vlasy, aby se zbavil přebytečné vody.
"Jo právě jsem se přistěhovala.Jmenuji se Isabella."
"Jacob."řekl ten můj tmavý cizinec.Ikdyž vlastně teď né tak tajný.Podíval se na mě a pak řekl.
"No Isabell.Doufám, že se tu někdy uvidíme."mrknul na mě a začal utíkat neuvěřitelnou rychlostí pryč.Je boží.Ááá krasavec.Při cestě mě napadlo, že bych mohla zavolat Samantě a zeptat se jak se má.Vzala jsem si svůj iPhone a vytočila Sam.
"Kdo zas otravuje?"ozval se nevrlý ochrápaný hlas Sam.
"Isabella.BELLA!!"křikla sem ji do sluchátka.
"Bells?Jsi to ty?Oh kočko?Tak jak tam je?Kolik tam je kluků?"ptala se Samantha na největší téma, která existují.
"Kluci?Ách Sam?Nikoho jsem zde ještě neviděla!Pouze jednoho snědšího kluka.Fakt dobrej.Tělo jak bůh."
"Indián?"
"No to snad ne.Exotickej.Podobnej jako Enrique Iglesias.A to mi vyhovuje."
"Ajaj."řekla Samantha a začala se smát hodně hlasitě.
"Co je?"
"No naše Bella opět rozhodila sítě chtivosti?"
"Co?Ne.Neblbni jsem tu první den.Musím se ROZKOUKAT."
(poz.red.Prozkoumat znamená ,podívat se jestli zde nejsou ještě hezčí kluci.)
"Ale jen se nedělej."
"Nedělám."řekla sem a smála se.Už sem uviděla ceduli Port Angeles a tak jsem to se Sam rychle ukončila a hledala obchodní dům.Nešel přehlédnout.Byl obrovský a docela pěkný na takový zapadákov.Zamkla sem si auto a vešla do obchodu.
"OK Bello!Potřebujeme jen barvy a koberec."pomyslela jsem si a zašla do koutku pro kutily.
"Ehmm dobrý den."řekla sem na pokladnu.
Otočil se na mě zvláštní chlap.Jel mi mráz po zádech jak na mě koukal.
"Potřebovala bych růžovou barvu a bílý chlupatý koberec."
"Všechno?"zeptal se chlap a odešel do zadu.Za chvíli mi přinesl pixly barvy.
"A ten koberec?"zeptala sem se mile a on zakoulel očima a pískl na svého spolupracovníka.
"Larry.Jeden bílý chlupatý koberec."křikl a dal mi do tašky barvy.Bože to jsou opravdu prodavači jako New York.Vzala sem si barvy a dala je do vozíku.Pak mi podal další prodavač ten koberec.Byl dost těžký.Čekala jsem, že mi s ním někdo pomůže, ale nestalo se tak a tak sem vezla koberec ve vozíku.Náhle sem si všimla cedule SALE!!Tam musím zajít.Rychle jsem s tím vozíkem upalovala za slevami, ale koberec začal nauvěřitelně balancovat a nakonec vidím jak mi padá na hlavu.Pomalu už se vidím na zemi, kdyby ho někdo nezachytil.Zakryla sem si oči a když neucítila ránu na svou hlavu odkryla je.Stál tam chlapec a v ruce držel koberec jako by nevážil nic.Měl zlatavě-hnědé oči a vypadal zamyšleně.Ani se neusmál ,nic.Přepůlil koberc vejpůl v vložil ho opatrně do košíku.Pak se na mě otočil a koutky mu cukly nahoru.
"Ehmm....děkuju.Bez tebe bych byla placka."řekla sem a usmála se na něho.Pobaveně sii odrknul.
"To by byla škoda."řekl a přiblížil se ke mě blíže.Podívala sem se mu do očí a on se usmál.Pak se, ale zarazil a otočil se.Odešel tak rychle jako přišel.Byla sem zmatená a už se mi nechtělo nakupovat.Vzala sem košík a letěla k autu.
V-T-B-s
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TeVi TeVi | 26. srpna 2010 v 21:53 | Reagovat

dobrá kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama