1. díl UD

21. června 2010 v 19:20 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
Ha, začínám pomalu, ale jistě přidávát dílečky, co mám napsané.. :D


Bella:

Nový začátek. Je to hrozné. I když od té události uplynul už rok, stále mě to bolí. Když si vzpomenu na obraz mé matky, jak leží v kaluži krve, v ruce pistole a na stole dopis na rozloučenou. Tenkrát jsem ani nepomyslela na to, že bych ji chtěla zabít. Vždyť to byla moje MATKA! Do konce života, no, spíše do konce věčnosti si to budu pamatovat. A ten dopis. Tak málo mi důvěřovala?

Drahá Bells,
doufám, že mi to někdy odpustíš, ale nemohla jsem žít s vědomím, že mám doma poloupíra, který by mě mohl kdykoliv zabít. Tím nechci říct, že bych ti nevěřila, ale strach byl zkrátka silnější než já. Stačilo mi, že tvůj biologický otec byl upír a já to zjistila až moc pozdě. Až, když jsem byla těhotná. I když jsme se milovali a chodili jsme spolu, nikdy jsme se nevzali. Tolik mi o sobě lhal, kdykoliv šel na lov, říkal mi, že jede s kámoši stanovat..
Nedalo se to snést, to pomyšlení, že bych žila s někým, koho zplodil ten zpropadený upír. Bello, holčičko moje, nechci, aby ses na mě zlobila. Chtěla jsem pro tebe jen to nejlepší. Snaž se na mě zapomenout a někde daleko, někde jinde si začni nový život. Najdi si nové přátele, novou rodinu, manžela..
Ale nikdy mu neudělej to, co udělal ten hnusný upír mě.
S láskou a prosbou o odpuštění
Renee :-*

Tenhle dopis je to jediné, co mi po ní zůstalo. Jediná vzpomínka na ní. NE! Nesmím na to zase myslet. Po dlouhé době, kdy jsem jenom seděla doma stočená do klubíčka, jsem se z toho dostala, takže si takovéhle myšlenky musím zakázat. Rozhodla jsem se, že město pro můj nový začátek bude Forks. Věčně tam pršelo, slunce tam svítilo jen párkrát za rok a něco mě tam podvědomě táhlo. Ne, že by mi slunce vadilo, já jsem narozdíl od ostatních upírů na slunci nesvítila jak žárovka pod proudem, ale udržovala jsem si jen takové tajemné matné zářeníčko, takové neškodné a pro mě výhodné.

Z mých myšlenek mě vytrhlo až troubení z auta jedoucího za mnou. Na semaforech už asi dvě minuty svítila zelená a já tady zdržovala dopravu. V duchu jsem toho idiota za mnou posílala na ta určitá místa a vyjela jsem. Ještěže byly ve Forks jen dvoje semafory, aspoň se mi to nebude stávat často.

Z hlavní jsem zabočila na obyčejnou lesní cestu, která měla vést k domečku, který jsem si vyhlídla na webu. Byl celkem na samotě, malý, útulný a navíc i levný, i když cena pro mě nehrála žádnou roli, peněz jsem totiž měla dostatek, což ostatně každý poznal už podle toho, jaké jsem měla auto.

Jelikož jsem zbožňovala rychlou jízdy, koupila jsem si úžasné auto. Nějaké peníze jsem zdědila po matce a když jsem potřebovala další, jednoduše jsem překládala na internetu. Díky tomu jsem se plynule naučila mluvit asi 10 jazyky a dalších 10 jsem zdárně ovládala. A divili byste se, kolik jsou lidi schopni zaplatit za překlady.

Cesta se vinula lesem jako had, až jsem se bála, abych tam vůbec dojela. Naštěstí za zatáčkou už stál můj budoucí nový domov. Byl to překrásný domek. Takový menší, ale podle fotek z realitky velmi útulný.

Kolem byla krásná zahrádka a v zadu dokonce bazének vypadající jako lesní jezírko. Teď už jen zbývalo počkat na příjezd makléřky. K domku dojela zhruba 5 minut po mně. Byla obyčejný člověk. Blondýna, na Forks celkem slušně opálená, postava ucházející. Než vystoupila z auta, nahodila profesionální úsměv.
"Dobrý den, slečno Liam, jmenuji se Luisa Sambert."
"Těší mě a stačí Isabella."
"Jistě. Takže, Isabello, koukám, že jste tu sama, kde máte rodiče?" Ježiši, ta je dotěrná, to snad není možný.
"Otec dorazí během týdne. Doufám, že nebude vadit, když veškeré finance půjdou přes můj účet?"
"Jistě, že ne. Akorát budu potřebovat podpis vašeho otce na kupní smlouvě. Takže abychom začali s prohlídkou domečku. Zahrádka, jak jste již jistě všimla, je rozlehlá, za domkem najdete bazén, před domkem záhonky. Nyní bychom si mohli projít dům, co říkáte?"
"Jistě." Ať už mám tohle za sebou, ta ženská je fakt příšerná. Ukázala mi zbytek domu. Byla tu malá kuchyň spojená s jídelničkou a obývákem. Od vchodových dveří vedli dřevěné schody do patra. Tam byly tři další místnosti. V jedné bych mohla udělat ložnici, do druhé umístit šatnu a třetí bude koupelna. Hlavně, aby šatna byla pořádná, jelikož miluji nakupování, je to taková moje úchylka. Jsem zkrátka shopaholik.
Když už jsem měla celkem pěknou představu, kde bude jaká místnost, podepsala jsem s makléřkou kupní smlouvu, kterou musel podepsat ještě můj "otec", tedy já, domluvila se s ní na převodu peněz a dalším termínu, kvůli dodělání smlouvy, ta příšerná ženská odjela. Z kufru svého autíčka jsem si přinesla netbook, batoh s oblečením, tašku jídla, kterou jsem si koupila a spacák a vydala se dovnitř. Spát a jíst jsem totiž musela, sice ne tolik, jako normální lidé, ale trochu jo. A krom jídla jsem i lovila, ale kvůli matce jsem byla jen na zvířecí krvi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama