1. díl ITVS

21. června 2010 v 20:34 | Elý$ |  ♣♥The Twilight saga stories - Elý$♥♣
první díl.. D: chci vas upozornit, ze tady nenajdete zadnou zakriknutou bellinku a zadnyho objetavyho edika.. :D a je to trosku raznejsi ta povidka.. :D

Jo, super, po 5 nudných dnech konečně víkend. Rychle jsem vstala a šla jsem se ještě v pyžamu nasnídat. Mamka se na mě usmála a hned spustila svoji obvyklou palbu otázek.
"Ahoj, Isabell, tak co, na dnešní víkend máš nějaké plány?"
"Čus mami, no, víš, já jsem se domluvila s lidičkami ze školy, že půjdeme na tu party, která bude v Juicu. A jelikož vím, že jsi hodná matka a je na tebe spoleh, už jsem jim to potvrdila." Matinka se na mě jen podívala a začala mi dávat kázání. Pouštěla jsem to jedním uchem tam, druhým ven a přemýšlela jsem, co si večer vezmu na sebe.
"Isabello, zase mě nevnímáš?" Jen jsem se na ni usmála.
"Že jsi všemocná, to už jsem věděla, ale že i vševědoucí, tak to jsem vážně nečekala," a s těmi slovy jsem si vzala toasty a šla jsem k sobě. Na schodech jsem se ale zarazila, jelikož matka řvala na celý dům.
"Nemysli si, že tam půjdeš. Za to, jak se ke mně chováš, nevytáhneš paty z domu celý víkend." No a jsem v háji. Ale já to tak nenechám.
"Ano mami, paty ti tady nechám, ale zbytek těla bude pařit v Juicu. Takže, když dovolíš, ráda bych si šla nachystat oblečení na večer."
"No tak to prr, mladá dámo, dokavaď bydlíš pod mojí střechou, budeš mě poslouchat." A je to tady, zase ty její pravidla. Nejdřív na mě tahala, že dokavaď mi nebude 15, musím jí poslouchat. Pak používala to samé, ale zdůrazňovala číslo 18. A teď? Když už nemůže vyhrožovat věkem, vyhrožuje jinak. Kam jsem se to dostala.
"Ok, tak já se stěhuju, jo?" Jakmile jsem tohle dořekla, zrudla jako rak a začala kolem sebe prskat.
"Jak chceš, jestli půjdeš na tu dnešní party, tak se můžeš stěhovat." No super, takže na party můžu, to byla ale doba.
"Dík mami a mimochodem, myslím, že by ti po mně bylo smutno, kdybych ti odešla." A usmála jsem se na ni. Ta se jen zamračila ještě víc.
"Nemysli si, že to nemyslím vážně. Jestli tam půjdeš, máš od návratu domů týden na to, aby ses odstěhovala." Wow, tak ona to myslí fakt vážně. No, nevadí.
"Ok a pomůžeš mi zabalit věci?" S touhle otázkou jsem už šlapala nahoru do svého pokoje. Musela jsem si vzít nějaké pořádné oblečení, vždyť jsem to všechno organizovala, takže tam musím vypadat nejlépe. No jo, když je někdo školní hvězda a prudí ho jenom matka, tak je v pohodě. Nevím ale, čím to bylo, že jsem byla tak oblíbená. Všichni tvrdili, že proto, že jsem tak krásná. Jenže co je krásného na hnědých vlasech do půli zad, tmavě hnědých očích,160 centimetrů vysoké, hubené postavě? Něco možná jo, ale že by tolik, až jsem z toho smetánka školy? To se mi vážně nechce věřit.
No nic, chtělo by to něco fakt cool, jenže já tady toho moc nemám. Musím jet do města, koupit si nějaké šaty a lodičky. A až se vrátím, nalakuju si nehty a pak si umeju vlasy, obleču se, namaluju, učešu a zavolám Kath, aby pro mě přijela. Kath je totiž moje BF, bez ní ani ránu, teda skoro.
Rychlostí blesku, jen možná a trochu pomalejc, jsem se oblékla, učesala a s letmým ahoj na mamku jsem vyjela směr nákupy. Jelikož jsme bydleli v takovém satelitním městečku u Los Angeles, ve městě jsem byla během 15 minut. Tam jsem vlítla do prvního pořádného obchodu s oblečením, vybrala jsem si úžasné šaty, boty a doplňky a vydala jsem se zpět domů. Jakmile jsem vešla dovnitř, mamka mě volala k obědu. Rychle jsem do sebe naházela lasagne, které uvařila a letěla jsem do pokoje. A všechno to začalo.
Nejdříve jsem si vybalila věci na večer a nachystala jsem si vše potřebné ke zkrášlení. Pak jsem si začala lakovat nehty. Udělala jsem si na nich úžasný vzor, který se barevně hodil k těm šatům. Jakmile jsem měla nehty suché, oblékla jsem se. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem ještě nevolala Kath, takže jsem rychle popadla mobil a vytočila jsem známé číslo.
"Ahoj Kath, kdy pro mě dneska přijedeš?"
"No, tak jelikož to začíná v 8, budu u tebe u půl 8."
"Dobře, budu se těšit. Ahoj."
"Ahoj."
Tak to bych měla zařízené. Už jen učesat a namalovat. Do příjezdu Kath zbývalo něco kolem hodinky, takže tak akorát. Udělala jsem si kouřové stíny, a vlasy jsem si vyčesala nahoru. Ještě jsem si obula boty a šla jsem dolů. Tam jsem samozřejmě neminula matku.
"Takže ty se chceš vážně stěhovat?"
"Jo, změnu potřebuju jako sůl. Být na jednom místě 18 let. To je hrozná představa. Takže, změna mi vážně neuškodí."
"Ty si asi myslíš, že to nemyslím vážně, ale to se šeredně pleteš, holčičko. Já tě z tohohle domu klidně vlastnoručně vykopu."
"Tak to nebude potřeba, radši se vykopu sama. A ráda," s těmi slovy jsem už mizela ve dveřích, jelikož venku troubila Kath.
"Ahojky, Kath. Strašně ti to sluší."
"Oh, děkuju, však tobě taky. Slyšela jsem nějaký kravál, zase tvoje máti?"
"Jo, uhodla jsi, do týdne se mám vystěhovat. Takže si spolu ten týden musíme maximálně užít." Kath na mě zůstala zírat.
"Kath, jestli takhle budeš čumět ještě chvíli, tak nestihneme začátek."
"No jo, já jen, že to je divný. Jako, že se budeš stěhovat."
"No a. Aspoň bude nějaká změna. Tak jedeme?" Kath se vzpamatovala a rozjela se směr pařba v Juicu. Byli jsme tam během půl hodinky, takže jsme tam přišli akorát na začátek. Všichni nás přivítali a pařba mohla začít. Stále jsme s Kath tancovali a pili jsme jednu vodku za druhou. Asi po půl hodině jsme to šli vyzvracet, abychom nebyli hned zlitý a vrátili jsme se k baru. Tam jsme si objednali flašku s pivem, to jsme vypili a ostatní panáky jsme vždycky kopli do pusy a pak je následně vyplivli do té flašky. Asi kolem 2 ráno jsem se vydala domů. Kath nechtěla jít, prý ještě nemá dost, takže jsem se vydala na cestu pěšky, aspoň vystřízlivím.
Šla jsem asi už půl hodiny, když jsem za sebou zaslechla šramot. Otočila jsem se a myslela jsem, že sebou na místě seknu. Přede mnou stálo něco odporného, mělo to zbrázděný obličej, bledou pleť a vytasené špičáky. Podle těch zubů jsem usoudila, že to bude upír. Chtěla jsem mu utéct, ale on byl rychlý a čapnul mě za ruku. Jenže to neměl dělat, protože mi při tom zlomil můj pracně lakovaný nehet. To mě tak naštvalo, že jsem do něj kopla podpatkem. On se ale jen zapotácel a už se po mně zase sápal. Tak on mi chtěl snad zničit i ty šaty, to teda ne. Nenapadlo mě nic jiného, než, že jsem si šáhla do vlasů a vytáhla jsem dřevěnou špičatou sponu, kterou jsem tam měla a šla jsem proti tomu upírovi. Ten se mé provizorní zbraně nezalekl a začal se přibližovat, to jsem ale už nevydržela a udělala jsem výpad, při kterém jsem mu bodla tu sponu do místa, kde údajně mělo být to jeho hnusné srdce. A co se nestalo, po upírovi se jenom zaprášilo a to doslova. Když jsem z něj tu sponu vytáhla, rozpadl se na prach. Rychle jsem ze sebe ten prach oklepala, sponu jsem si dala zpět do vlasů a vydala jsem se mnohem rychlejším krokem domů.
Tam jsem dorazila za čtvrt hodiny, celá udýchaná z toho běhu v lodičkách jsem vběhla do pokoje a zapnula jsem notebook…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama